I 20leté úsilí může být k ničemu

Dnes jsem měl sezení se zajímavým mužem, který přišel, aby se se mnou poradil o svém životním problému. Na první pohled příjemně vypadající člověk, moderně oblečen, zdálo se, že žádný problém nemá. Upřímně se usmíval a s podávající rukou bylo cítit i nabízené přátelství. Co asi tento chlapík bude ode mě potřebovat? Měl jsem pocit, jako bych se měl naučit něčemu já od něj. Klidně jsme se posadili a já si nechal vyprávět, proč za mnou vlastně přišel. Zprvu učesaná slova se postupně měnila v horlivé vyprávění jeho životní historie. Snad nikdy jsem neviděl tak horlivého muže, s tak ušlechtilými cíli, který by na svých bedrech nesl tak velkou dávku neúspěchu a zmařeného úsilí.

Už jako mladý chtěl být podnikatelem

Již jako mladý toužil vlastnit továrnu a podnikat, ale komunistický režim mu to neumožňoval. Tak se, jako mnozí jeho vrstevníci, zařadil do normálu a vystudoval vysokou školu, která s jeho životními záměry neměla nic společného. „Nějaká vysoká škola je ale potřeba, tak jsem si jednu udělal“, řekl suše a pokračoval:

„Již během studia jsem si připravoval útěk do USA a v okamžiku, kdy bylo vše připraveno, jsem se nechal přemluvit, abych raději dostudoval a pak emigroval s diplomem v ruce. Uposlechl jsem rádce, abych se pak za několik let dozvěděl, že jeho záměrem nebyl můj diplom a prospěch z něj, ale touha přesvědčit mě, abych se oženil s jeho dcerou.“

„Okolí mou snahu podnikat ničilo“

„Po revoluci jsem začal snít o podniku na prodej balené dobré vody. V Praze byla tenkrát voda nekvalitní a opravdu dobrá voda se prodávala pouze pro kojence. Jistě i další by ocenili větší péči o své zdraví a byli by ochotni zaplatit za dobrou vodu z horských pramenů. Vše jsem si připravoval, ale co se nestalo? Narazil jsem na odpor a výsměch svých blízkých, kteří z opovržení nad mým novým projektem v roce 1990 mně bezostyšně začali přezdívat „pan Trautenberk“. Propadl jsem pod tíhou posměchu a projekt vzdal, abych s hrůzou zjistil, že za několik let nápad vzali do rukou jiní a slušně z něj profitovali.“

„Nový nápad si již nenechám rozmluvit, řekl jsem si a začal jsem přemýšlet o dovozu počítačů. Psal se rok 1991 a já se s horlivostí vydal na svůj první nákup do Německa. Všechny své úspory jsem vsadil na svůj projekt, a ještě jsem si musel skoro 90 tisíc půjčit. Pro nepamětníky uvádím, že můj plat tehdy činil 1800 hrubého. Se strachem z okradení jsem v přítmí průchodu vyměnil koruny za marky a hurá za nákupem. Svůj první počítač jsem pořídil za 49.000 Kčs a mohl jsem ho okamžitě prodat za 70.000! Neučinil jsem tak. Opět jsem se totiž nechal přemluvit, že nebudu stíhat počítače opravovat a že mě lidé ušlapou žádostmi o výměnu vadných dílů…“

„No nevadí, chlácholil jsem se, a v hlavě se mi počátkem roku 1992 začal rodit nový projekt na soukromou leteckou společnost. S dobrým kamarádem jsme si dobře promýšleli potřebné detaily a s horlivostí se těšili na první podnikatelské kroky. Byli to však jeho známí a příbuzní, kteří mu projekt tak zhaněli, že můj společník neměl dostatek potřebných sil, aby se se mnou do projektu pustil. Sám jsem v té době neměl dostatek know-how, abych daný projekt dotáhl do zdárného konce.“

„Tak jsem si založil v roce 1993 velkoobchod s elektrosoučástkami. Celkem rychlý rozvoj nového podniku daný pádem mnoha velkých organizací, zabývajících se podobnou činností, mi začal přinášet celkem dobré zisky až do doby, kdy mi dobří přátelé nabídli kapitálovou injekci koupí jiného podniku v likvidaci. Po podepsání všech papírů se ale ukázalo, že to byla bouda ze závisti, a já skončil za dva roky s několika miliony dluhů a hromadou dopisů od Finančního úřadu a Celní správy. V té době jsem začal přemýšlet o smrti. Mé síly byly u konce a již jsem ztrácel chuť cokoliv dělat. Přestal jsem mít na splátky auta i na pohonné hmoty.“

„A tak bych mohl pokračovat dále přes projekty v poradenství, investování na burze, vysoké posty v zaměstnání až jsem skončil sám s dluhy, pouze s velkou hlavou plnou zkušeností a jizev.“

Metoda Emočních rovnic

Nevěřil jsem svým uším, jak je možné, že tak příjemně vypadající člověk může na svých bedrech nést tak velké břemeno neúspěchu a bolesti. Pustili jsme se do hledání Emočních rovnic a v kvadrantu peněz jsme objevili následující zápisy:

Nemít peníze je potupa. Pro peníze se musí těžce pracovat. Peníze mi může někdo vzít. O peníze mohu přijít kdykoliv. Peníze jsou nutné zlo. Když nesplním očekávání, přijdu o peníze. Peníze mi neslouží. Peníze mají nade mnou moc. Jako dobrák si peníze nevydělám. Peníze se mohou stát bičem. Peníze si dělají, co chtějí. Blb mě může připravit o peníze. Peníze se u mě neohřejí. Po svatbě se peníze ztrácejí. Peníze přinášejí problémy. Když máš peníze, můžeš dopadnout špatně. Bohatství nejsem hoden.

Jak již víte z mých předchozích článků, zápisy v hlavě v emočním jazyce se nám vždy budou někde zobrazovat. Svědectví tohoto člověka nám to jasně potvrzuje. Dřel, co mu síly stačily, a na konci svého maratonu po 20 letech zjistil, že nemá nic, jenom dluhy a starosti. Dokonce se přiznal, že jako věřící člověk žádal několik let o pomoc samotného Boha, avšak bezvýsledně.

Při dalších sezeních vyšly najevo i další skutečnosti, které osobně považuji za pilíř svých koučinkových programů. Za úspěchem jedince vždy stojí dobrý partnerský vztah. Tento člověk přiznal, že špatná volba životního partnera poznamenala jeho další emoční vývoj, přinesla do jeho života mnoho nepříjemných myšlenek a emočních zranění. Při spojování jednotlivých životních událostí mu začalo být jasné, že pokud by měl vedle sebe jiného životného partnera, již by byl dnes miliardář. To je totiž cena podniků, které by prodal, pokud by je založil v době, kdy o nich snil.