Máte místo partnera raději psa?

Láska je nejsilnější emocí na světě a nejen to, je i tou nejpotřebnější. I když se to lidem nemusí zdát, poněvadž jsou plní pracovních povinností, životních vizí a kdo ví čeho, jednou pochopí, že život bez lásky, bez toho, že by mě někdo měl rád a chtěl mě takového, jaký jsem, rád na mě čekal doma, rád se se mnou sdílel, vlastně nemá cenu. Společnost ostatních působí blahodárně na celý zdravotní systém těla a dobrý přítel bývá kolikrát lepší než bratr.

Člověku není dobře samotnému, mnozí však v dospělosti sami zůstávají. Když ale pozorujete děti, zjistíte, že ony jsou jako stvořené pro společnost, bez obtíží se seznamují s jinými na pískovišti a dokážou se přidružit i k cizím.

Tvrdě bolestivá samota

Samota dokáže bolet více než cokoliv jiného, stává se základem pro další nepříjemné myšlenky a ubírá síly i životní optimismus. Mnozí v pozdějším věku zůstávají zcela sami a jediné, co jim zbývá, je čekání na smrt. Zní to hrozně, ale je to tak. Jenom v Česku je prý kolem milionu samotářů. Jak je to možné, když je člověk tvorem společenským?

I když lidé zažijí tolik dobrého v přítomnosti ostatních, stejně se někdy raději uchylují do samoty. Důvod bývá většinou stejný. Bolest ze zrady, z podrazu, z porušení slibu, nevěry. Často hraje roli i křivda, špatně rozdělený majetek, vydědění, nespravedlnost. Jednoduše, dotyčný se už příliš dlouho snažil, aby nakonec potkal ty samé výsledky.

Přirozená dětská přítulnost je postupem doby narušována a jedinec je ošleháván ostatními tak dlouho, až jeho únosná hranice pro bolest je překročena. Pak se začne bát sám svých bolestí, bojí se navazovat další vztahy, obrní se proti druhým a ve finále zůstane pro jistotu sám.

Pozoruji různá stádia postupného utíkání do samoty, která vedou k zabetonování se do sebe:

1. Prvotní špatná výchova dítěte, když už malý jedinec se špatně zapojuje do kolektivu
2. Zrada od přátel ve škole
3. Zrada od prvních lásek
4. Narůstající osobní problémy a nepochopení od okolí
5. Nízké sebevědomí a strach z odhalení
6. Neschopnost se prosadit
7. Strach z posměchu
8. Opakované neúspěchy v lásce
9. Opakované neúspěchy v práci
10. Křivdy, jež vedou k zahořknutí

Kolikrát potkávám lidi, kteří byli kdysi velmi populární a známí a přitom se uzavřeli do sebe a stali se z nich poustevníci. Mnoho bohatých lidí, jenž nežene do práce potřeba vydělávat, zapadne do svých hradů a tam žijí poustevnický život.

Jsou ale i tací, kteří nedovedou bez přílivu lásky, přízně druhých žít a najdou si cestu jinudy. Já ji nazývám zvířecí cestou. Místo člověka si k sobě najdou psa. Je to totiž bezpečné řešení. Pes neremcá, vždy se na vás těší, nepodrazí vás, nemusíte se před jeho lísáním umýt, nic nevyčítá. A přitom stabilně a nepodmíněně  vám nabízí to, co jste u lidí nemohli najít: přízeň, náklonnost a lásku.

Vždy je ale možné na sobě začít pracovat a znova začít prožívat to pravé.

Lásku a přijetí. Záleží to na tom, abyste byli ochotní zapracovat na své hlavě a na zápisech, které se tam za dobu trýzně nashromáždily. Mozek oproštěný od těchto nánosů je schopen pracovat podobně, jako když jste byli malí.