Jak nenechat své děti ztroskotat

Všichni máme rádi své děti. Přesto je necháváme, aby se protloukly životem, jak ony samy uznají za vhodné. Aby na vlastní kůži poznaly, že jejich rozhodnutí byla špatná a aby si prožily bolest, o které jsme předem věděli, že přijde. Důvod je jediný. Své děti milujeme a víme, že takhle to pro ně bude nejlepší.

Zasahovat nemá cenu

 Vychovávat děti je samozřejmě nezbytné, stejně jako stanovit určitá pravidla. Dříve nebo později se však vždy vyskytne situace, ve které je lepší mlčet a nechat své potomky jít vlastní cestou.

Chce si dcera obléct v -15 °C krátkou sukni a odmítá si vzít čepici? Můžete se tomu sice pokoušet zabránit, ale je velice pravděpodobné, že pak svoji holčičku najdete, jak se tajně převléká ve sklepě a džíny a čepici hází do kouta. Má váš syn přísný zákaz stýkat se s nějakou dívkou? Pak vezměte jed na to, že na ten fotbal s kamarády třikrát týdně už dávno nechodí a toulá se úplně někde jinde.

Chcete tomuhle všemu lhaní a podvádění předejít? Dovolte svým dětem některé věci, které jsou vám proti srsti, a nechte je dělat rozhodnutí, se kterými nesouhlasíte. Možná budete překvapeni, jak brzy se vaše děti ze svých chyb poučí.

Proč teenageři dělají chyby?

Nikdo není neomylný a o teenagerech to platí dvojnásob. Nevědí, kdy mají přestat s pitím alkoholu, scházejí se s lidmi, kteří na ně nemají dobrý vliv, neučí se, nesportují… Příčin je hned několik:

1. Tělo teenagerů dospívá rychleji než jejich mozek.

Už dávno vypadají jako dospělí, mohou mít sex, mají trestní odpovědnost, ale stále ještě nedokáží domyslet všechny následky svých činů. Na to je zkrátka potřeba, aby ještě trochu povyrostli. Zkuste je při tom růstu co nejméně vyrušovat.

2. Teenagerům chybí dospělé pozitivní vzory.

Pokud děti byly vychovány v neúplných rodinách nebo se jim rodiče příliš nevěnovali a nevěnují, je velká šance, že jejich chování v období puberty bude obzvláště problematické. Děti, které nemají ve svém okolí nikoho, koho by obdivovaly a koho by respektovaly, se potýkají s absencí pozitivního vzoru.

3. Za vše mohou emoční programy uložené do podvědomí teenagerů během jejich dětství.

Děti mají špatné zážitky a zkušenosti z minulosti, které mají negativní vliv na jejich současný, a tím i budoucí život. Mají ve svém emočním podvědomí zapsáno něco, co má na jejich život zásadní vliv a co formuje jejich chování. To něco do jejich podvědomí v dětství zapsali (ať už vědomě či nevědomě) jejich sourozenci, učitelé, rodiče i celá společnost.

Čtrnáctiletá dívka neustále čte knihy a odmítá se jít bavit kamkoliv ven s přáteli, ačkoliv jí rodiče neustále vysvětlují, že mít přátelé, je důležité? Vzpomínají si ale ještě rodiče na to, jak v dětství tuto dívku napomínali, že by si měla hrát klidněji a že každodenní běhání po venku je pro kluky a ne pro holky?

Podvědomé ukládání prožitého a metoda emočních rovnic

Rodiče často opakují při výchově postupy, které oni sami v dětství zažili na vlastní kůži. A tak často razí třeba heslo „škoda rány, která padne vedle“ a ani si neuvědomují, že to převzali ze svého vlastního dětství, kdy jejich mozek tento údaj zaznamenal jako pravdivý a důležitý.

Jak je vidět, nejrůznější emoční programy mohou být přenášeny do dalších generací, a to až do šesti v řadě za sebou. Co s tím udělat a jak tyto své emoční programy i programy svých dětí v podvědomí účinně měnit?