Jak být šťastná

Po uplynulých svátcích si pokládám otázku: „Umíme si maximálně užít to, co právě máme, a  to, co právě prožíváme?“ Já mám pocit, z informací ze svého okolí, že vůbec NE!

Jako bychom stáli na pravém břehu řeky, kde je léto, slunce, voní zde květiny, můžeme se koupat, ale my koukáme na druhý břeh a  chceme přejít právě tam. Myslíme si, že právě a  jen a  jen na druhém břehu můžeme být šťastni.

Na druhém břehu řeky je totiž přece to, co já právě v  tuto chvíli chci a  potřebuji (je tam sníh, mohu tam lyžovat, stavět sněhuláka a  bruslit), ale co na svém břehu nemohu, proto jsem nešťastná a  žiji s  touhou dostat se právě na ten druhý břeh.

Na druhém břehu si zase říkají, já chci na ten břeh, kde svítí slunce, kde si mohu přivonět ke květině, kde se mohu koupat. To tady na tomto břehu nemohu, a  proto jsem nešťastná. Ale když budu na tom druhém břehu, budu šťastná.

Dva úhly pohledu

Vdané kamarádky mi říkají, to je hrozné, pořád jen peru, vařím, uklízím a  starám se o  rodinu, s  manželem trávíme večery u  TV, o  Vánocích tahám plné nákupní koše po OC a  vše se hned sní.

Pořád doma o  něčem diskutujeme nebo se partnerovi něco nelíbí, aj. Já chci být singl a  mít mladého, krásného milence, o  nic se nestarat a  užívat si.
Svobodné mi říkají, já chci být vdaná, mít pro koho vařit, mít s  kým sdílet místo na sedačce u  TV, mít komu připravovat Vánoce, cítím se opuštěná, v  OC schválně jezdím jinými uličkami, než kudy jezdí s  narvanými nákupními koši vdané ženy. Já už nechci randit a  popíjet šampus.

Proč chceme právě to, co nemáme?

Proč vdané ženy chtějí mladého milence a  svobodné chtějí mít manžela? Proč vdané chtějí být singl a  svobodné chtějí být vdané?

Proč vdané ženy nejsou rády, že jim partner u  TV řekne, mám tě rád, že se koukají společně na film, mají možnost jít s  partnerem kamkoliv a  sdílet společný čas a  prožitky?

A  proč ty svobodné si na Vánoce (nebo i  v  jiný čas) nekoupí šampus a  jahody a  nenajdou si prima společníka (ať si třeba mladšího)  – vždyť jednou i  ony budou zadané a  na tento okamžik budou vzpomínat. Na okamžik, kdy se mohly rozhodovat pouze samy za sebe, dělaly pouze to, co ony chtěly.

A  tak milé dámy  – uchopte to, co máte, do svých rukou, pokochejte se tím, promyslete, jak si to, co máte, ještě více užijete a  zpříjemníte, a  to, co vás moc nebaví, zkuste minimalizovat.

Vždyť tu jsme krátce a  je prima uchopit tento okamžik a užít si ho.