Křivdy a zrady v našem srdci

Utajované zrady v našem srdci se často po mnoho let tiše ozývají. Bolest zhrzené lásky příšerně pálí až do morku našich kostí. Kdo sám zažil, ten ví, jak moc to bolí. Nevěra milované osoby – někdo vyrušil naše bezpečné místo výbuchem emočního granátu, jehož střepiny se zabodly do srdce. Ta bolest nás nenechá na pokoji. Nevěry, zrady přátel nebo těch nejbližších.

Ponížení a sarkasmus, ironie a výsměch.

Nechtějme se zbavit najednou všech těch temných stínů v našem nitru.

Mentální smetí musí do popelnice postupně. Krůček po krůčku si vyjmenujte to ponížení, ten posměch, tu zradu. Ne, nemusíme ji nosit dál v sobě a přiživovat. Nemusíme o ní dál vědět. Nemusíme o ní dál vyprávět ostatním, pokud nechceme. Nikdy se nemusíme nechat donutit okolím k tomu, abychom se otevřeli – nechceme-li.

Co však potřebujeme, je přijmout to všechno, co proběhlo. Pojmenovat ty emoce, které byly.

Často se na koučinkovém křesle setkávám s plačící klientkou. Bylo jí ublíženo. Netuší, jak moc ji chci obejmout a pohladit. Nikdo jiný nemůže totiž vědět více než stejně zemřelá naděje. Jenže co když se jen vaše podvědomí staví do role oběti? Co když máte navíc než jen na pocit křivdy a zrady? Co když jste silná a vaše hodnota byla jen kdysi kýmsi pošlapaná?

Vaše svázané ruce jsou jen nepravdivou iluzí v tomto světě!

Nenechávejte se zdrchat druhými. Vím, ono to bolí. Ubližují nám ti nejbližší.

Ale vy se nevzdáte. Protože i když jste to neuměla, jednou ten den, kdy to budete umět, přijít musí. Je to již blízko vás. Může to být už dnes, když se rozhodnete…