Objevte v sobě zlato

Představte si velkou sochu, která je vytvořena z betonu. Její autor si při práci dával nesmírně záležet  a vytesal ji přesně podle svých představ. Mnozí kolem této sochy procházejí a jsou udiveni její velikostí a nádherou. Uvnitř této sochy je však ještě jedna menší soška, celá ze zlata. Mnohem krásnější a dokonale vypracovaná do všech detailů.

Chceme-li tuto malou sochu spatřit, musíme odsekat obrovské množství betonu. Lidé procházejí kolem velké sochy a jsou udiveni pečlivostí práce. Říkají si, že její autor musel být nesmírně schopný člověk, když dokázal  z tak obrovského množství hmoty vytvořit něco tak skvostného a vyváženého. Malou sochu však nikdy nespatří.

Život člověka bývá podobný těmto dvěma sochám a uvedený příklad přesně metaforuje život každého jedince. V každém z nás je totiž ukrytá malá soška, naše skutečné pravé já, které, aby se mohlo projevit, musí být nejdříve odhaleno a pokud je odhaleno, musí být osvobozeno od velkého množství nánosů špatných zvyků a názorů. Malinká soška se totiž nikdy nebude moci pohybovat, pokud zůstane uvězněna v té velké. 

Na svět přicházíme jako neposkvrnění jedinci

Při narození přicházíme na svět s čistou myslí, jsme neposkvrněnými jedinci. Postupně však získáváme různé návyky, odpozorujeme od svých rodičů všechno možné a do naší hlavy se dostávají různé zápisy. Masa betonu se zvětšuje, zvětšuje a zvětšuje. Až nakonec v dospělosti zjistíme, že rozhodně nežijeme život podle svých vlastních představ a přání, ale že se spíš podobá betonové soše, kterou jsme vytvořili ve snaze naplnit představy a přání svých rodičů.

Poslouchat svůj kompas

Představte si svůj život jako putování v mlze: Vy se nacházíte někde vysoko v horách, jediná cesta, která vede zpět do údolí, je úzká pěšina, a kolem níž všude zeje tisíc metrů hluboká propast. Navíc je neproniknutelná mlha, vidíte pouze několik desítek centimetrů kolem sebe. Jediný nesprávný krok může znamenat pád do propasti. S sebou máte pouze malý kompas, a pokud jej budete poslouchat, provede vás bezpečně tímto horským nebezpečím. Musíte však ručičku kompasu následovat zcela přesně, jediný chybný krok znamená smrt.

Náš život  je ve většině případů celý v mlze, opouštíme své rodinné prostředí a naše první samostatné kroky do světa svobody jsou vždy svým způsobem následováním doporučení našich rodičů; snažíme se nevědomky splnit všechny jejich představy a přání. Touto životní cestou tvoříme ze svého života betonovou sochu. Nejsme to skutečně my.

Abychom přivedli k životu tu malou, potřebujeme se nejprve naučit používat svůj vnitřní kompas. Jednoduše si říct, kde chceme být, kde jsou naše tužby, kde jsou naše přání, co chceme v životě dělat, kým chceme v životě být, s kým chceme  trávit svůj život, kolik chceme mít v životě peněz. Abychom všechny tyto věci dokázali v životě dobře definovat, potřebujeme se naučit s tímto kompasem správně zacházet.

Potřebujeme se neustále ptát sami sebe, kde jsou naše nejušlechtilejší cíle, kde jsou naše nejvyšší tužby. Zjistíme-li tato svá životní nej, čeká nás druhý krok, začít odstraňovat množství nánosů, špatných zvyků a názorů, abychom se dostali tam, kam chceme. Této životní proměně se říká osobní růst. Oživení malé sochy může trvat i několik let. Záleží na tom, s jakou intenzitou a jakým způsobem jsme  byli vychováváni v protikladu s nastavení/m našeho vnitřního kompasu. 

Osobní přeměna

Pustíme-li se do osobní proměny, zjistíme, že sice máme velké touhy, ale jít k nim obnáší spoustu práce. Na jednu stranu chceme, na druhou stranu prožíváme zradu od vlastní hlavy, která nám častokrát říká, že dostat se k těmto cílům je příliš náročné, či nereálné.

Velkým životním úkolem člověka je najít v sobě svou zlatou malou sošku, stát se skutečným člověkem. Stát se tím, kdo jde za svými touhami, kdo realizuje své sny, kdo je potřebný a užitečný pro své okolí.  Najít v sobě tuto sochu je však velká práce a učíme se jí celý život.