Všude kolem nás je hojnost (a nejen šišek)

Onehdy, při svém každodenním indiánském běhu se psem v lese, jsem se zadívala na spoustu malých
šišek pod borovicí. Jasně, viděla jsem je takto milionkrát, ale až tehdy mě napadlo:
„Proč jich je tolik? Proč jich není třeba jen deset? To by přece stačilo. Proč jich je sto, tři sta…? Proč je tolik listí, tolik písku a já nevím, čeho všeho jiného? Proč je tolik druhů rostlin a zvířat?“
Rozmanitost přírody je neuvěřitelná. A zdaleka ne všechny druhy flóry a fauny známe. Mnoho ještě zůstává neobjeveno. Anebo i kapacita a potenciál lidského mozku. Proč je tak obrovská? Tak málo je ohledně mozku prozkoumáno a ještě méně využíváno.
Tak mě napadlo: „Není toho všeho zbytečně moc? Není to marnotratné? No, možná ano, ale jen z omezeného lidského pohledu.“
Prostě jsem si při pohledu na ty šišky uvědomila, že příroda a Vesmír jsou opravdu štědří, že všeho je nadmíru, neomezeně. Všeho, tedy i lásky, zdraví, štěstí, peněz, hojnosti, spokojenosti. Pro každého. Bez výjimky. A že jediné limity a omezení jsou v našich hlavách. V našich myšlenkách a programech, které nám říkají:

Napadají vás další podobné nesmysly? Je jich mraky.

Přitom nic z toho není pravda. Stačí jen nedopřávat sluchu těmto myšlenkám, které nás táhnou zpět. Stačí jen tyto věty neposlouchat a jít si pro to, co nám Vesmír nabízí. Jen natáhnout ruku a utrhnout plod, ať už se pod pojmem „plod“ skrývá cokoliv. Oslovit milovanou bytost, začít nový projekt, změnit zaměstnání, vydat se na cestu, vystoupit před publikem, udělat nějakou životní změnu…

Co kdybyste to projednou aspoň zkusili? Jen zkusili! Projednou se to přece nezblázní. Jednou se přece můžete případně ztrapnit a jednou se vám přece mohou smát. To vydržíte, za to to přece stojí!
Myslím ale, že spíš, než by se vám někdo smál, tak si pak řeknete: „Čeho jsem se tak bál? Vždyť to nic nebylo. Proč jsem to už neudělal dávno?“

Tak nebuďte hloupí a strašpytlové, prostě natáhněte ruku a vezměte si, po čem toužíte. Je tam toho dost pro všechny!