Nahánění strachu dítěti je ta nejhorší výchovná metoda. Rodiče se k ní obvykle uchylují tehdy, když jim docházejí jiné výchovné prostředky.
Strašení by se dalo přirovnat k výprasku. Výprask ničí tělo a strašení ničí dětskou duši. Copak vy byste chtěli žít v neustálém strachu z toho, že když něco neuděláte, stane se vám něco hrozného?
„Vezmi si bačkory, nebo dostaneš angínu.“ „Spi hezky po obědě, nebo si pro tebe přijde polednice.“ „Nechoď do vody, utopíš se“.
A především v této roční době velice aktuální: „Buď hodný, nebo si tě do pekla odnese čert!“ Co asi všechny tyto větičky, které rodiče používají, aniž by si to uvědomovali, dělají s dětmi?
Dospělí nebo starší děti si dokáží se situací, kdy je někdo straší poradit. Jsou schopni situaci zanalyzovat, zamyslet se nad ní a nakonec se jí třeba zasmát. Malé děti však tohoto schopny nejsou. Většinou svým rodičům bezmezně věří, tudíž si opravdu myslí, že to, čím jsou strašeny, se může stát. Skutečně se domnívají, že polednice či čert přijdou a odnesou si je. Strach se u nich nemění ve smích, ale zůstává stále strachem.
I když děti vědí, že čerti jsou převlečení dospělí, může se stát, že po setkání s takovou příšerou, se malé děti například začnou v noci pomočovat, objeví se u nich koktání, noční můry, nebo se stanou extrémně bázlivými. Možné je dokonce to, že problémy se u dětí objeví až v dospělosti a přerostou v nějaký druh fobie.
Pokud své dítě neustále něčím strašíte, vytváříte z něj vlastně člověka, který místo aby se porval se životem, bude mít ze všech nových situací jen strach. Ostatní ho budou považovat za bázlivého a ještě ho utvrdí v tom, že by se měl raději držet vyzkoušených věcí a do ničeho nového se raději nepouštět. Pokud své děti budete nepřiměřeně a často strašit, jejich sebevědomí poklesne, stejně jako jejich dobrá nálada. Děti budou žít v neustálém strachu a obavách.
Pokud už se rozhodnete své děti strašit, zvolte takovou formu strašení, která podle vašeho úsudku vašim dětem neublíží. Jsou-li vaše děti malé, najděte ve svém okolí mikulášskou akci, která je zaměřena na menší děti. Na takovýchto akcích je často přítomen pouze Mikuláš a anděl, zatímco čert chybí. Pokud čert na akci je, zkuste se s ním předem domluvit, aby vaše dítě příliš nestrašil a držel se spíše v pozadí.
Během roku pak zkuste své děti strašit co nejméně. Nikdy svým dětem neříkejte např. to, že je dáte cizím lidem nebo do dětského domova, pokud budou zlobit. Strašení tohoto druhu berou zvláště menší děti velmi vážně a v jejich dětské duši po něm zůstává trauma.
Děti vnímají věci jinak, mnohdy intenzivněji než dospělí a do jejich podvědomí se pak zapisuje především to, u čeho zažívaly velké pozitivní či negativní emoce. Dětský mozek si mnohdy pamatuje věci z minulosti, na které už dospělí dávno zapomněli. Ukládá veškeré informace, které se k němu dostávají. Neumí si totiž mezi nimi vybírat jen ty užitečné, a tak pro jistotu bere vše. Veškeré vzorce, které v dětství mozek přijme za své, ho pak provázejí po celý další život.
Lekli jste se jako děti během mikulášských oslav čerta? Přetrvával ve vás několik měsíců strach z toho, že si vás do svého domu uprostřed lesa odnese polednice? Pak to na vás muselo zanechat následky. Nyní je můžete odhalit a také napravit pomocí metody Emočních rovnic. Tato metoda pracuje s mozkem na rovině synaptických spojení, přičemž ta nežádoucí, negativní spojení ruší a nahrazuje je spojeními novými. Život člověka se pak rázem stává lepším, kvalitnějším a radostnějším, staré vzorce mizí a navždy je nahrazují vzorce nové.
ZÍSKEJTE KONTROLU NAD SVOJÍ ZLOBIVOU HLAVOU
a objevte lepší verzi sebe sama odhalením špatných programů z dětství