Někdo je ve 20 mrtvým a jiný v 80 ještě aktivně lítá tryskáčem.
Je škoda nechat se životem válcovat a zasunovat nohy do bačkor. Oddat se televizi a jídlu v lednici a přestat si užívat krásy planety. Je jich tady tolik, že i kdybychom každý den dělali jednu novou, nevyčerpají se.
Jedna dáma mi napsala: „Nejsem ta typická žena, která si myslí, že má svůj život ve 45 za sebou.“
A to se mi líbilo. Kdy je vlastně konec života? Po smrti, to ne. Tehdy, když se já osobně cítím na konci. Dožiji-li se 100 let, mohu stále sršet energií a silou. Nemyslíte?
Zde je pár tipů, které mi vlévají novou krev do žil a hlavně – nutí mě vystupovat z pohodové zóny zaběhlého. Než se pustím do vypsání tipů, dovolte mi malé hádanky:
Chceme-li jistoty, už nežijeme, ale přežíváme. Jistota je kamenem úrazu nových prožitků. Mít vše jisté znamená zapsání se do kurzu postupného umírání. A to věřím nikdo z nás nechceme.
A nyní k mým tipům.
Doma jsem často slýchával: „Tancování jest marné lomcování těla.“ Nesměl jsem do tanečních ani na maturitní ples. Puritánská výchova ze mě udělala pokrouceného muže s ukrytým rytmem pod kapotou.
Abych nedal prostor svému ustrašenému já, zapsal jsem se do kurzu salsy. Karibské tance mi dávaly smysl už jenom proto, že jsou párové, tedy s ženou. Věděl jsem, že budu zabíjet dvě mouchy jednou ranou.
Za prvé budu muset zabojovat proti svému vnucenému nastavení „lomcování tělem“ a za druhé, že se budu muset dotýkat cizích žen a možná před nimi vypadat jako trotl.
Vše se dělo, jak jsem si sám předpověděl. Nejistota a stres mě vedly k totální očistě ustrašené osobnosti od rodového nastavení.
Tak tohle byla opravdu výzva. Dobře vychovaný chlapeček měl vyjít večer z bytu a vstoupit do vřavy burácejících klubů. Zněla mi v hlavě slova mámina: „Pozor na velkoměsto, jámu hříchu, samý opilec a drogy.“
No nic, odvážil jsem se a nechal rytmy vláčet mé ztuhlé tělo na parket, kde se na sebe lepily desítky jiných, cizích tanečníků. Vytlačil jsem strach ze své hlavy a zjistil jsem, že jsem obklopený mnoha podobnými a milými lidmi, kteří se prostě přišli jenom pobavit a vypustit démona ze zatuhlého těla.
Život pod vodou s dýchacím přístrojem v puse? Přiblížení se životu ryb, mořských želv a hadů? To byla výzva. Přihlásil jsem se a začal chodit nejprve na bazén. Náročná příprava se musí podstoupit a není divu.
Potápění není zrovna bezpečný sport pro ty, kteří přípravu podcení a hrají si na borce dříve než po 200 ponorech v moři.
Po složení zkoušky mě má snaha odměnila krásami Rudého moře.
Udělal jsem si jednoduchý tréninkový plán na 20 minut 3krát týdně. Připravil jsem si hezký vizualizační film o tom, jak se budu cítit, když z posilovny vylezu, a začal si ho promítat. Do týdne se mi vyrobila chuť začít a dodnes v tom jedu. Ani bych nevěřil, že se mi tak rychle budou zvedat nakládané váhy.
Taky pro mě zajímavá výzva. Vyrazit na večeři nebo na procházku s někým, kdo je o hodně mladší. Nemyslím vůbec na sexuální výlet, ale prostě na procházku. Popovídat a sdílet.
Hlava se mi svírala v bolestech a zněla mi slova z českého filmu Vrať se do hrobu! Dal jsem to a pozval na kávu mladou dámu z kurzu tance. A výsledek? Nádherný zážitek z rozhovoru. Tlak v žilách se rozpustil a strach oněměl.
Tak tohle může být už silnější šálek. Vystavit svůj obličej do aukce a seznámit se s někým cizím jen tak. Nezbláznil jsem se už? Ale kdo ksakru určuje, co mám dělat a s kým? Nikdo, jenom já sám. Je potřeba polámat stará nastavení sedět pěkně v poklidu domova a po večerníčku hezky do hajan.
Sešel jsem se s pár cizími lidmi a musím vám sdělit, že jsem potkal velmi příjemné lidi a rozhovory byly fajn. Obrousil jsem ve své hlavě pár starých nastavení a více se socializoval. Z medvěda se musí postupně stát hravý medvídek. 🙂
Chcete ještě nějaké další ztřeštěnosti k ničení svého vlastního strachu? Tak zde jsou:
Staré zvyky jsou zaběhané cestičky, příjemné až do jisté míry, dokud nám nebrání najít si nové. Vyzkoušejte si nějakou ztřeštěnost, aby se vám náhodou nestalo, že usnete u televize a jediným zážitkem bude nereálné prožívání prožitků někoho jiného v seriálu.
Je jedno, kolik prožitků máme, záleží na těch, které nám berou dech.
ZÍSKEJTE KONTROLU NAD SVOJÍ ZLOBIVOU HLAVOU
a objevte lepší verzi sebe sama odhalením špatných programů z dětství