V mozku nesedí další mé JÁ, aby posuzovalo, co se všechno kolem něj děje. Aby mi neustále poukazovalo na vše, co dělají jiní a hodnotil život probíhající denně kolem mého obličeje. Nesedí tam ani nikdo z mých rodičů, aby mě svými příkazy „měl bys“ vedli do života, o kterém si myslí, že je pro mě ten pravý a nejlepší. Nesedí tam nikdo, i když se to tak často zdá.
Máme pocit, že nám z hlavy vychází mnoho názorů, postřehů, doporučení, tužeb a tak si častokrát myslíme, že je musíme všechny poslechnout a následovat. Dokonce jsou i lidé, kteří mají pocit viny a hromadu výčitek, pokud tato doporučení a puzení ze své hlavy neposlouchají.
Mozek není obydlím pro další lidi, kteří byli životem vybráni, aby nám svítili na cestu. Ne, to ne. Mozek je samostatná jednotka a v ní bychom našli pouze změť neuronových buněk a propojek mezi nimi. Pokud se nám zdá, že k nám někdo mluví, není to člověk ani my sami, ale jenom osobně sám pan mozek, který si po dobu našeho života nahrál sám do sebe názory naší matky, otce, faráře i společnosti.
Je to silný stroj s miliardami výpočetních operací denně a poněvadž jsme se s ním narodili, připadá nám, že ty jeho vykalkulované řeči jsou naše vlastní názory. On je však pouze simulátorem života. Připadá nám, že mozek jsme my, ale mozek je mozek a vždy bude jenom mozek a jednou po naší smrti už ani mozkem nebude.
My jej ale denně posloucháme, jsme poplatní jeho náladám a častokrát nevíme, jak jej přinutit, aby nám posílal jenom to příjemné. Je pouze jediná cesta, jak to udělat, domluvit se s ním.
Mozku je jedno, jak jeho podsouvané myšlenky a nálady strávíte. Klidně vám bude denně říkat, že jste oškliví, k ničemu, tlustí, neschopní. Nikdy se vás ale nezeptá, jak se cítíte, že by vám poslal několik kilogramů dobré nálady navíc. On sám si vše podle svých algoritmů vyrobí a vůbec se nezajímá, zda vás jeho výplody potěší nebo ne. Prostě chrlí na vás denně mnoho svých výrobků a vy si je musíte pěkně odžít a strávit. Tomuto trávení říkáme žití.
V tomto je mozek nemilosrdný a necitlivý. Klidně vám pošle myšlenky na smrt a vy sám se pak s nimi musíte nějak poprat. Denně posílá lidem destrukce, že je všechno k ničemu, depresivní sekvence bolestivých myšlenek zmaru. On sám, poněvadž je jenom shluk neuronů a není sám člověkem, nemá z vyrobeného myšlení žádnou bolest ani radost. Vše si musíme odžít my sami, majitelé této zázračné skřínky.
Jedinou cestou, jak si v tomto životě udělat ve svých dnech pohodu, je se s ním domluvit.
A já jsem přišel, jak na to:
Dokud budete ve válce proti svému světu, plní kritiky a uspěchanosti, svůj svět nezměníte. Váš svět je přesně takový, jaký ho dnes vidíte a to, jak ho vidíte, je závislé na tom, jak vám to váš mozek překládá. Abyste mohli změnit to, co se vám nelíbí, nechoďte s mačetou v ruce. Vyhlaste mír a ono to díky obrovskému výkonu mozku a zákonitostí daných od počátku světa začne jaksi proudit samo.
ZÍSKEJTE KONTROLU NAD SVOJÍ ZLOBIVOU HLAVOU
a objevte lepší verzi sebe sama odhalením špatných programů z dětství