Já už nemůžu dál! O co tady vlastně jde?

V době životních krizí se dějí zajímavé věci. Občas mám pocit, že horory v televizi jsou jen pohádky pro děti proti tomu, co vše může potkat příjemné lidi, když spadnou dolů na své životní dno.

Pocity, že nezvládneme, nás dokážou držet v šachu opravdu pevně.
Nejen mozky, ale i těla máme naprosto ztuhlá. Setkala jsem se s popisy lidí, jak nemohou udělat krok nikam, jak nejsou schopni myslet, jak se jim vše kolem bortí doslova před očima. Ztrácí se schopnost myslet jasně, vidět souvislosti, mapovat směr další cesty.

Co se nám děje v době, kdy se hroutí naše zaběhlé životní jistoty?

Pokud jsme emočně srovnaní, jakákoli životní změna nás může sice nejprve na chvíli zabrzdit, ale po chvíli se mozek znovu chytne a na čistém talíři nám ochotně servíruje všechna možná řešení, návrhy, jak jít dál.

To jsou ty situace, kdy nás čistá hlava dokáže podpořit. Hlava, která je jasná. A vede nás dál, ke světlu.

Něco podobného radí i moudří duchovní mistři: Pozorujte realitu nezaujatě.
Ano, tato rada je pravdivá. Já osobně jsem místo nezaujatého pozorování – protože skrytých kom-nat bylo v mém životě příliš mnoho – nevědomky jen strčila hlavu do písku a čekala, až to zlé pře-jde. Nebo jsem požadovala, aby nepříjemné řešil partner. V úplném závěru mě mé emoční pro-gramy natvrdo dostihly, růžová oblaka se nekonala a já jsem podlehla pocitu, že to špatné nedo-kážu změnit.

Odešla mi veškerá energie a mozek se chopil svého slova, což znamenalo, že začal prokazovat negativní rovnice a přesvědčení, uložené hluboko v jeho komnatách.

Jak se prokazují rovnice v době krize?

Ve chvíli, kdy zažíváme životní krizi, můžeme spadnout i do stavu blízkého nule. Osobně jsem se setkávala spíše s tímto druhem prožívání, dokud jsem si nesrovnala hlavu a nezměnila svá skrytá destruktivní nastavení. V takové chvíli nepomáhají rady jako ‚měj se ráda, ono to přejde, nevěš hlavu‘. I když všechny jsou pravdivé a správné.

Mozek místo kýžené podpory doslova zblbne. Přestane nás poslouchat a po chvíli zamrznutí za-čínají neskutečně silné a destruktivní masáže.
Chybí nám odstup, nadhled, schopnost uvědomění, že situaci dokážeme řešit.

Převládne mód mozku, který jede v režimu ‚tohle nedám, tohle mě zabije apod, nemá cenu se snažit, na vše jsem sama, chci se někam schovat, raději bych nebyla!!!

Podobné pocity jsme prožívali v dětství. Zápisy takto uložené se vynoří ze tmy a my máme pocit, že je to opravdová realita.

Není, to jen náš mozek se chopil vlády a vše, co bylo zasunuto a nevyřešeno, se znovu objevuje na scéně našeho vědomí.

Když je nám hezky, mozek si sviští na 10 nebo znovu blízko tohoto emočního čísla. Vše se nám daří, vše nám jde od ruky a na ruku.

Jak nahodit hlavu v době krize?

Mozek v době krize padá do režimu přežití. Útok nebo útěk. Ten kdo se cítí celý život obětí, znovu vnímá, že není schopen reagovat, a pociťuje zamrznutí. Emočně padáme dolů.

Pomáhá třeba zpočátku i vynucené zastavení a kotva v podobě desítek.

  • Fajn, je to špatné. Co ale chci?
  • Co si přeji prožívat za dva roky?
  • Jaké vzorce řešení krize si přináším z dětství?
  • Brali rodiče nepohodu v životě s nadhledem, nebo se obviňovali a padali do nenálad?

Požádejte o pomoc a podporu někoho, komu důvěřujete. Někomu, kdo vás nebude jen utěšovat, ale ukáže vám, jak jít dál.

Neschovávejte své problémy, nemaskujte je. Připusťte, že už nemůžete. Terapeutů a koučů je spousta. Právě ve chvíli krize jsou zde pro vás!

Pamatujte si, že krize ukazují, jak na tom jsme, co se týče našich zápisů.
Můžeme celý život prožít v bavlnce a zapojit všechny obranné mechanismy, aby se nás nedotkla žádná nepohoda. Zvlášť pokud za vás nepříjemné řeší partner nebo ho alespoň můžeme obvinit, že za špatné může on.
Pravdou je, že krize, které se dotýkají i nás, nejsou jen nepovedeným dílem partnerů. Jsou nejmé-ně z poloviny naší záležitostí a našich pravd, které si nosíme v sobě.

Proto je zbytečné, abychom plakali nad rozlitým mlékem.

Realita je nestranná a pro některé z nás, pokud jsme zbaveni ochranných mechanismů, které jsme si léta poctivě budovali, i tvrdá. Ale jen proto, že jsme své pravdy uzavřeli za nedobytné hradby a zamaskovali své strachy blížící se číslu 0 hezkými úsměvy a nadšenými obličeji.

Mozek nás nemá v úmyslu zničit. Nechápe, že nám režim blízko k číslu 0 ubližuje. Jen pro-kazuje. Možná i proto se říká, že pravda může bolet.

Je jen jedna účinná rada, jak můžete stresový stav v době krize změnit.
Vezměte svou krizi jako šanci k další cestě.

Dejte si pevný slib, že z tohoto problému vyjdete poprvé silnější a vyčištění, ne s dalším nánosem rádoby růžové bubliny.

Začněte konečně jednat a – otočte to!

Autor metody Emoční rovnice a kouč osobního rozvoje. Dopřejte si čistou hlavu a život bez problémů. Ošklivé věci se dají z hlavy mazat a nahradit novými programy. Nová hlava pak vyrábí nové a lepší myšlenky.

Odblokujte si život a zažijte svůj plný potenciál ve svém

vztahu, práci, financích a zdraví.