Když nám pomřou naše vlastní božstva

Snad všichni jsme se během života dostali do situace, kdy se nám rozsvítilo. Najednou jako bychom dostali ránu do hlavy a dlouho nejasné věci se náhle staly superjasnými. Lámali jsme si hlavu, jak to či ono vyřešit, a mozek nám nebyl schopen nabídnout lepší řešení, než se násilně přemlouvat, že myšlenky, kterými se zabýváme, nejsou zase tak pravdivé a že se nám jistě jednoho dne podaří přemýšlet jinak.

Situace okamžitého prozření může člověk zažít například při setkání s bývalým partnerem po několika letech, či po návratu do zaměstnání po dlouhé nemoci, či po vystřízlivění z iluzí díky ztrátě blízkého.

Rádi si lpíte na svých zvyklostech?

Mozek si rád lpí na některých svých zvyklostech a je mu úplně jedno, že pro okolní svět jsou bláznovstvím. Nám je ovšem předkládá jako zcela pravdivé a nepřipouští odchylky. Tak po náročném rozchodu si nedokážeme představit život s někým jiným a máme pocit, že právě ztracený partner je tím nejlepším a žádný jiný již neexistuje. Svého ztraceného prince oplakáváme někdy i celá léta a proklínáme všechny, kteří mají tu čest se s ním vidět. Pokud prožijeme osvícení, zjistíme, že zase tak skvělý nebyl a že jsou na světě i lepší partneři a koneckonců, kdyby ten náš vztah býval byl tak dobrý, určitě by se byl nerozpadl. Po celou dobu trápení je nám však skryto, že je to právě náš mozek, který pečlivě kalkuluje naše emoce smutku dle dávno nahraných dat z naší minulosti.

V partnerovi vidíme svého otce, či si jeho nepřítomnost doma jím kompenzujeme. Zapsané Emoční rovnice typu „Můj partner je pro mě zachránce“, či „Můj partner je pro mě bohem“, „Partnerovo očekávání je pro mě příčkou“ a „S životní úrovní jsem závislá na partnerovi“ způsobují, že se k partnerovi chováme jako k bohu. Aniž si to uvědomujeme, začneme jej uctívat, modlit se k němu a přinášet mu oběti. Jsme ochotní udělat cokoliv, abychom vyhověli a stali se v jeho očích nepostradatelnými. Opět, to vše kalkuluje náš mozek, aniž si to uvědomujeme.

Emoční rovnice v Pilířovém stavu

Pokud se Emoční rovnice dostanou do tzv Pilířového stavu, stávají se díky své prioritě hlavním ovlivňovatelem chování. Udávají formu našemu charakteru a způsobům jednání a myšlení. Tyto rovnice jsou chráněny proti přepsání silnými mechanismy (strach, únava, nechuť), aby je nešlo lehce přemazat a tak nedocházelo k přílišným výkyvům v povahových rysech.

Během života se stává, že potkáme jiné partnery, necháme se zaujmout jinými činnostmi, či jdeme na přednášku a naučíme se i jiným formám chování a sdílení. Či se setkáme tváří v tvář se smrtí či bolestnou událostí, a je nám najednou jasné, že hluboce zakódované principy nemusí být zdaleka tak pravdivé, jak se zdají. Najednou jsme schopni přehodnotit své dlouhodobé vidění světa a s pocitem údivu pohlížíme na svoji minulost a lamentujeme nad svojí krátkozrakostí.

Neobviňujte se a začněte hledat řešení

Není ale proč se obviňovat. Každého z nás doma nějak nastavili, něco nás naučili, nasbírali jsme mnoho Emočních nastavení ve škole a při prvních rozpadajících se láskách a podrazech. Mozek nás všech pracuje stejně a zapisuje stejně intenzivně všem a je jedno, zda dobré věci či ty špatné.

Nejdůležitější je, abychom dokázali ty destruktivní zápisy najít a smazat, aby se nám nestalo, že nad hrobem budeme lamentovat nad mělkost prožitého života s touhou narodit se znova a vidět svět takovýma očima jako nyní.

Položte si nekompromisní otázku: Komu v životě sloužíte? Kdo je vaším otrokářem? Kdo, aniž byste mu to dovolili, se dobrovolně stal vaším bohem? Věřte mi, je jich hodně. Každý, kdo má nad vámi moc, je vaším pánem. Každý, kdo se bez vašeho souhlasu dere do vašeho soukromí a žádá si vaše aktiva, je vaším bohem. Samozřejmě, nemusíme si to ani uvědomit, to ale nic nemění na situaci, že jsme ve služebním svazku. Odhalte tyto otrokáře! Postavte se jejich velení! Vzdorujte jejich bičíku!

Jejich tvář je zprvu velmi milosrdná. Největším bohem bývá partner, pak zaměstnavatel, pak to mohou být i peníze, krása, prestiž a zdraví. Zdá se, že na nich nemusí být nic špatného, vy sami si otestujte svůj vztah k nim. Neovládají vás příliš, dokážete být i bez nich, umíte jim říkat Ne a táhnout je za sebou jako psíka? Ne? Pak jste sami v pasti a sloužíte jiným a jejich zájmům na úkor sebe.

Vaše „bohoslužba“ bývá do doby prozření samozřejmá a nepostřehnutelná a všem se zdá, že je normální. Mozek, jako dokonalý nástroj, vždy své výtvory předkládá s hodnotou Pravda a tudíž se vám to vždy bude zdát OK. Až do doby, kdy pod vlivem nové zkušenosti získáte na svět jiný pohled, a pak už o svém chování budete smýšlet jinak. Bohové zemřou a vy vykročíte do svobody. Budete kolem sebe mít tytéž věci a lidi, ale již je nebudete slepě uctívat.