Mým perfekcionistům

Moji milí perfekcionisté, puntičkáři a nestíhači!

Ano, tento článek patří jen a pouze vám. Moc dobře vím, jak se máte a jak se cítíte. Patřila jsem mezi vás a musím se přiznat, že mě to k vám stále ještě trochu táhne.

Ano, i já jsem byla pyšná na to, když vše kolem mne bylo perfektní, dokonalé, čisťoučké, skoro až sterilní. Ano, pyšná, to je to pravé slovo.

Ohrnovala jsem tak trochu nos nad vším nedokonalým, do detailu nepropracovaným, nesofistikovaným.

Už od malička jsem měla slabost pro všechno krásně urovnané. Stydím se a přiznávám, že mne fascinoval svět reklamy a lákalo vyretušované pozlátko časopisů. Ach, jak tam je vše krásné. Dokonce jsem jako dítě snila nad katalogem Neckermannu nebo Quelle o tom, jak by bylo krásné, kdyby tato krásná paní byla moje mamka a tenhle fešák můj taťka. Asi si říkáte, že to už je trochu úchylka. Ale doma to vůbec jako v reklamě nevypadalo, tak jsem si alespoň takto snila a utíkala z reality. Asi v té době vznikla moje touha mít vše „dokonalé“.

Doma jsem dokonce zaslechla radu, že „nestačí-li den, nahradíme noc“. A tak byly doby, kdy jsem zkrátka měla energie dost na to, abych do tří do rána dělala svět kolem sebe dokonalým, myšleno dokonale uklizeným a předpřipraveným. Dokonce úklid a předpříprava všeho možného byla pro mne důležitější než sdílet čas s přáteli a s mými nejbližšími. Dnes už to vnímám jako velkou hloupost.

Už ani nevím, kdy (asi také s postupným úbytkem energie) mně začalo docvakávat, že jsem v pasti, že je to boj s větrnými mlýny a hlavně a především plýtvání energií. Došlo mi, že pokud mám v hlavě, že nejdřív musí být uklizeno a vše dokonale připraveno, aby se mohlo přikročit k novým projektům a plánům, tak na to nové a podstatné nikdy nedojde.
Teď už to vnímám tak, že když vidím něco dokonalého – vymazlenou zahradu, dokonale se lesknoucí auto, skvělou velikonoční výzdobu, sterilně uklizený byt apod., tak zbystřím a říkám si: pozor, tady není něco v pořádku, tady není čas na život sám.

Došlo mi, že v perfektním není život, že dokonalost je velká nuda, perfektní = konec, neproudí v tom energie, není už co vylepšovat, je to staré a usedlé.
Neplýtvejte energií na detaily. Pokud se budete zabývat malichernostmi, nikdy nebudete mít čas a energii na velké věci, na vaše sny.

Ale aby nedošlo k mýlce: mám stále na mysli hlavně puntičkářství ve všech možných malichernostech. Pokud se jedná o váš hlavní koníček, o váš talent, o váš velký sen, tam si buďte perfektní dle libosti!

A ještě jeden tip vám řeknu. Pokud chcete získat velké množství energie a času a být konečně klidní a spokojení, vsaďte na jednoduchost. Zanevřete na rozpínavost, přestaňte zabředávat do maličkostí a soustřeďte se jen na opravdu důležité věci. Strašně moc se vám zjednoduší život, když přestanete chtít stále víc a víc ve všech směrech. Nepřeskakujte z jednoho na druhé. Zkuste naplno využít a užít to, co už máte. Zpomalte a víc si život vychutnávejte. Začněte trávit více času prostým bytím než uhoněným děláním. Neříkejte si, budu žít AŽ… Lepší, jistější a moudřejší je žít naplno TEĎ.

K čertu s dokonalostí a malicherností, ať žije život!

Autor metody Emoční rovnice a kouč osobního rozvoje. Dopřejte si čistou hlavu a život bez problémů. Ošklivé věci se dají z hlavy mazat a nahradit novými programy. Nová hlava pak vyrábí nové a lepší myšlenky.

Odblokujte si život a zažijte svůj plný potenciál ve svém

vztahu, práci, financích a zdraví.