S poctivostí nejdál dojdeš

Nad touto větou „s poctivostí nejdál dojdeš“ se někteří jen sarkasticky usmívají (haha, no to určitě). Přesto si myslím, že přesně tak to je. Jak to pojmout? Vezměte si poctivost jako naprostou a totální upřímnost sami k sobě. Jaké to asi je, být pravdivý vždy a neustále sám k sobě a tuto pravdu projevovat následně i navenek? Je to projev největší lásky k vlastní osobě i ke všem ostatním.

Vezmeme to od začátku

Jste k sobě opravdu upřímní? Víte, kdo jste a co chcete ve svém životě dělat? Pokud ano, gratuluji vám a mám z toho velkou radost. Hodně lidí má problém už s tímto prvním krokem. Pokud nevíte, začněte s upřímně položenou otázkou. Opravdový zájem a odhodlanost jsou vždy vyslyšeny. Jestliže vás odpověď skutečně zajímá, dostanete ji. Sledujte pozorně všechny signály, „náhodné“ situace a nová setkání. A především sledujte, jak se u čeho cítíte. Pocity jsou skvělým ukazatelem. Dovedou vás tam, kde si přejete být. Následujte ty příjemné.

Postupem času si stále více ujasňujete, kým ve skutečnosti jste a jaké jsou vaše životní cíle. Důležité je uvědomit si, že pravděpodobně nemáte možnost jich dosáhnout najednou. Možná si dokonce myslíte, že je to nemožné i v dlouhodobém měřítku. Ale věřte mi, že budete vnitřně šťastnější, když uděláte i jeden malý krůček směrem k nim. Je jednoduché vše vzdát, ale proto tady nejste. Jste tady proto, abyste své poslání našli a poté naplňovali. Je to podstata života.

Jak naložit s vnitřní pravdou?

Takže jsme si zadefinovali vnitřní pravdu (= poctivost = upřímnost). Ruku na srdce, jak často jste stejní vevnitř i z vnějšku? Jak často jednáte podle toho, co máte v sobě? A když tak nejednáte, jaké jsou motivy?

Představte si situaci, kdy všichni jednají podle toho, jak to cítí. Vy byste věděli, že se ostatní chovají v souladu se svým nejhlubším přesvědčením.

Mohli byste se pak na ně za nějaký čin zlobit? Vše by bylo čisté, jasné a krásné. Zní to jako pohádka. A může to být i realita. Mnoho lidí se tak už i chová. Proč? Protože je přestalo bavit zamotávat se do sítě předsudků, domněnek, strachů a lží.

Nejsem zastáncem lži, ani té „milosrdné“. Lež, a to jakákoli, je vědomě projevená nepravda. Kde bereme právo soudit, co naše (ne)pravda s druhým udělá? Jak to můžeme vědět? Koneckonců naše pravda a náš úhel pohledu je jen náš názor, nic víc. Tak bychom k tomu měli přistupovat.

Když se projevujete podle sebe, projevujete si zároveň lásku. Víte, že se o sebe můžete vždy opřít. Jste pevní v základech. Ano, přesvědčení se mohou v průběhu života měnit, ale váš postoj k nim zůstává zachován. Když sdělíte to, co si myslíte, bez obalu a na rovinu, dáváte tak lásku i druhému. Svou pravdou mu dáváte své světlo. Dáváte mu tím svobodu se rozhodnout. A to je mnohem, mnohem více než přihlouplá lež, za kterou byste se mohli schovat.

Co brání v projevování pravdy

Můžete si začít dělat seznam, co vám brání říkat celou pravdu…
Není ještě správný čas. Mohlo by mi to ublížit. Mohla bych druhého zranit. Ostatní na to nejsou připraveni. Ostatní by to neunesli. Mohla bych svou pravdou šokovat. Chci zůstat před ostatními v lepším světle. Ostatní to nezajímá.

Tyto a další tisíce nepravd, které si dokážete vymyslet, nemají se skutečnou pravdou nic společného. Jsou to hlouposti, které jste si nechali zasít do vlastního mozku. Srdce to ví. Zatím ho však přes vlastní mozek neslyšíte. Vy sami si teď můžete lhát a ani to nevíte! Jakmile na to přijdete, máte vyhráno.

Tak už začněte svou pravdu odrývat. Začněte svou poctivostí žít.