Veškeré vaše spěchání skončí stejně v hrobě

Proč, prosím vás, stále někam spěcháte? Kam ten veškerý spěch lidí vede? Stejně je cíl pro každého z nás stejný, a to nejsem pesimista. Smrt a hrob. Jen se jděte občas podívat na hřbitov, abyste mi věřili. I vás jednou čeká podobný osud a nikdo na Zemi se mu ještě nevyhnul.

Včera jsem zažil na silnicích takový zmatek, že jsem si připadal jako ve zrychleném mraveništi. Všichni na sebe tlačili, troubili, prudce zrychlovali a pak náhle brzdili. A proč? Proč se to všechno děje? Kdyby za tím spěchem bylo něco pozitivního, ale většina těch spěchalů si stejně pak doma sedne k televizi a profláká tam celý večer anebo propadne jiné zcela nedůležité aktivitě.

Věčné spěchání ničemu nepomůže

Skoro denně pozoruji, jak se na mě zezadu někdo tlačí svým autem a cítím ten jeho spěch v hlavě. „Tak jeď ty šneku, zaber!“ V duchu si říkám, kam se tak ženeš, abys byl doma včas na zprávy, abys zhltl, co ti drahá polovička uvařila, pomazlil ses s dětmi? Kam tě ty uspořené 2 minuty zrychlování dovedou? Pokud si své spěchání budete měřit, uspoříte na své cestě domů stejně tak 2 až 3 minuty a můžete přitom svítit dálkovkami na všechny.
Jak je vidět, nepoučený dav žije stále v domnění, že to spěchání jim uspoří důležitý čas v jejich životě. A tak podobní včelám denně opouští svůj úl a lítají celý den, aby pak padli vyčerpáním a umřeli. Uspěchaná dobo! Kam se všichni stále tak honíme? Co kdybychom se zastavili a uvědomili si, že to nekonečné chvátání a spěch nás nikam nepřivedou.

Je to stále stejně dokola. Probuzení, oholení, nalíčení, do práce, z práce, nakoupit, navařit, umýt se a tak znova každý den. Když se na svůj denní běh podíváte trochu v výšin, zjistíte, že veškerá vaše činnost je o vydělávání peněz pro jiné, na daně, na jídlo, na nájem, na dovolené. Makáte a spěcháte většinu svého času od víkendu k víkendu a pak rychle na týden dovolené a pak znova. Do toho vychováváte děti, splácíte hypotéku, přibýváte na váze, zdravotně chřadnete, poněvadž na regeneraci už nebývá čas.

Což se takhle na chvilku zastavit? Co říkáte? Na chvilku a uvědomit si, proč vlastně žiji? Proč tady vlastně jsem? Jaký je smysl mého bytí? Není načase se povznést trochu výš a uvědomit si to nejdůležitější v životě? Na konci bude smrt, tak kam se stresovat, kam chvátat, kam se honit?

Vystopoval jsem pro vás, kde největší spěchači ztrácí nejvíce času?

• U televize
• Při hádkách, které stejně nic nevyřeší
• Vysvětlováním věcí, které stejně nikdo nechápe a ani nechce chápat
• V hospodě zbytečným žvaněním o ničem
• Na neefektivních poradách, posloucháním blábolení kolegů vedoucí k ničemu

Největšími popoháněči ke spěchu, jenž produkuje náš mozek, jsou tyto:

Jeď rychleji! Dělej rychleji! Měl bys toho více stihnout! Život ti utíká! To nestihneš! Jiní jsou rychlejší! Jiní jsou lepší! Musím to ostatním ukázat! Musím vyhrát! Jsem k ničemu! Jsem pomalý.

Tak se, prosím, dnes zastavte na chvilku. Povylezte do vyšších pater a podívejte se na svůj život z výšky. Navštivte nějaký ten hřbitov a popřemýšlejte. Když to neuděláte teď, jednou se vás na to mozek stejně zeptá. To už ale bude pozdě cokoliv měnit.