(Seriál o Fíglech, které pomáhají mým klientům – díl 2.)
Je tady nový měsíc, a tak vám v druhém díle o Fíglech, které pomáhají mým klientům, chci napsat něco o srovnávání. Srovnávání by mělo být zařazeno mezi 10 smrtelných hříchů, protože znamená cestu do pekel. No dobře, možná trochu přeháním, možná srovnávání neznamená cestu do pekel, ale určitě není cestou ke šťastnému životu.
Kde se to v nás vzalo, že se tak moc srovnáváme a porovnáváme s ostatními? Proč prostě nejdeme vlastní cestou? Proč vždycky vidíme ostatní jako ty bezchybné a úžasné a sami sebe jako ty horší? Že by od rodičů, prarodičů, učitelů atd.? Bingo!
Malé dítě o sobě nepochybuje. Je přesvědčeno, že jeho bábovička, kterou právě na písku postavilo, je prostě ta nejlepší, protože je jeho.
…a primární autority nás začnou – samozřejmě „pro naše dobro“ – srovnávat
Pak se do toho ale vloží naše primární autority a začnou nás – samozřejmě „pro naše dobro“ – srovnávat. A nesrovnávají jen bábovičky, ale náš celkový fyzický a psychický vývoj. Začnou hodnotit, zda chodíme dostatečně brzy na nočník, zda umíme dostatečně brzy vyslovovat Ř, zda máme nejlépe samé jedničky, zda jsme dobří ve sportu, který nám vybrali, zda vypadáme jako někdo atd. atd.
Zcela zapomenou na naši osobnost, na naši vlastní cestu, zapomenou nás podporovat v naší originalitě. Místo toho, aby nás podporovali v tom, co nám jde, tak nás nutí být stejně dobří i v tom, co nám nejde.
Prosím, pokud jste rodiči, přestaňte s tím! Už to nedělejte! Jinak i vaše děti budou potřebovat různé terapie a koučinky, aby získaly zpět sebevědomí a uvědomily si opět svoji sebehodnotu, kterou ztratily v dětství. (Vím, o čem mluvím.)
A nejde jen o vaše děti, jde hlavně o vás samotné. Už vedle vás nestojí taťka s mamkou, kteří by vám stále předhazovali, že Anička umí baletit lépe a Pepa dal za zápas v hokeji gól a vy zase nic. Už vedle vás nestojí, ale vy sami v tom srovnávání pokračujete dál, leckdy s větší vervou, než to dělali vaši rodiče.
Už to dělat nemusíte! Už s tím konečně přestaňte! Uvědomte si své silné stránky a na nich stavte. Uvědomte si svoji originalitu a na ní stavte! Vybočujete něčím z řady? Výborně, to je ono! Na tom stavte! To naopak v sobě podporujte. Právě tím jste osobití a jedineční, to vás odlišuje od „stáda“.
Představte si, že v obchodě vidíte regál s bezchybnými, továrně vyrobenými hrnečky a mezi nimi bude jeden, který bude vyroben ručně – originální a třeba i s chybami. Patrně také bude dražší, cennější. Který hrneček vás zaujme víc? Který budete chtít?
Představte si, že jdete na výstavu nebo do obrazárny, kde v jedné místnosti visí originál od Rembrandta a v jiné místnosti originál od Dalího. Nikoho ani nenapadne ty dva geniální malíře srovnávat a říkat, který z nich je lepší. Jistě někdo může dávat přednost jednomu, jiný druhému. Ale to je naprosto v pořádku. Jen jsou naprosto nesrovnatelní.
Co ale děláme my s vlastní originalitou? Vezmeme si fix nebo vodovky a začneme ten svůj vlastní cenný originál, svoji osobitost, přepatlávat podle nějakého vzoru, kterému se chceme podobat. Co z toho vznikne? Paskvil. Náš originál zničíme. Nebude mít žádnou hodnotu. Může z něj být leda kýč.
A nejenže tak ničíte svoji vzácnou olejomalbu a ztrácíte kouzlo osobnosti a charisma, ale také tím blokujete přístup TĚCH PRAVÝCH do našeho života.
Kvůli výchově totiž máme tendenci se snažit všem zavděčit, s každým být zadobře. V tom případě ale musíme na sebe vzít nějakou masku. Jak nás pak ale mají s tou naší maskou poznat TI PRAVÍ? Jak si je máme do svého života přitáhnout? A o to právě jde. Když se nebudete snažit zalíbit všem a budete sami sebou, tak TI PRAVÍ, tedy lidé „stejné krevní skupiny“, vás rozpoznají a vzájemně se přitáhnete. A my přece chceme mít ve svém životě TY PRAVÉ.
Když si připustíte představu, že jste byli posláni na tento svět právě pro svoji originalitu a proto, že takových lidí je zde málo, tak se prosím své originality držte, stavte na ní a neničte Vesmíru jeho práci. 🙂
ZÍSKEJTE KONTROLU NAD SVOJÍ ZLOBIVOU HLAVOU
a objevte lepší verzi sebe sama odhalením špatných programů z dětství