Život je jako karetní hra

Představte si svůj život jako karetní hru, ve které nám byly rozdány určité karty již při narození. Některé z těch karet jsou našimi celoživotními kartami, některé z nich můžeme odhodit a líznout si nové a některé z nich můžeme vědomě vyměnit za jiné.

S dobrými kartami umí hrát téměř každý, i když na druhou stranu i s dobrými kartami se dá celá hra pokazit, či dokonce prohrát. Dost často bývají karty namíchány tak, že v ruce může mít člověk nějaký opravdový trumf, třeba v podobě velkého talentu, ale zároveň se další karta v ruce může jmenovat Nedostatek píle a zodpovědnosti. Taková karta může přebít i onen trumf. Určitě takové případy promrhaných talentů a zahozených dobrých životních startů znáte.

Někdy dostane člověk do vínku opravdu špatné karty v podobě zlého dětství, chudoby, absence lásky nejbližších nebo nějakého handicapu. Pokud jsou ale k těmto Černým Petrům namíchány karty, které se jmenují Vytrvalost, Píle, Bojovnost, Víra v sebe, Optimismus, tak se dá hrát dobrá životní hra plná zápletek, výzev a výher. Pro takovou hru platí: co mě nezabije, to mě posílí.

Většina z nás ale dostala do vínku ne vyloženě špatné a ne vyloženě skvělé karty, takže máme dobré předpoklady hrát zajímavou hru, která nás bude bavit. Je to zkrátka v našich rukou, vlastně v hlavě.

Hra může být velmi proměnlivá. Nic v ní není 100% jisté a vše se stále mění. A to je na ní právě to nejlepší. Není nudná a je tu spousta herních variant.

Čím pestřejší hra plná zvratů, tím zajímavější život, nemyslíte?

Jen si na chvilku zvyknete na karty, které máte v ruce, a už se hra mění a přichází Vám do ruky karta nová. Většina lidí mívá tendenci okamžitě hodnotit, zda ta nová karta je dobrá, nebo špatná. I když stále hodnotíme, tak to vlastně moc neumíme. Nemáme dobrý odhad. Karta, která se nám jeví jako vážně hrozná, a naříkáme, proč jsme si ji lízli, se nakonec, za nějaký čas, může ukázat jako ta nejlepší, která nám vůbec mohla přijít. Bývá to však i naopak. Karta, která se jeví jako trumf, se ukáže jako Černý Petr.

Někdy si lidé tak zvyknou na své karty, že když mají možnost si je vyměnit, tak se té výměny bojí. „Co když si líznu ještě horší kartu? Raději si nechám ty, co mám. To nevadí, že ta moje hra za moc nestojí. To nevadí, že vyloženě nevyhrávám.“ (Znáte to: změna práce, změna bydliště, změna partnera apod.)

Spousta lidí stále kouká vedle přes rameno sedícímu hráči a naříká: „Ach jo, proč nemám tak skvělé karty jako on? Ten život je ale nespravedlivý.“ Není lepší svoje karty přijmout a soustředit se na to, jak tu svoji vlastní hru zahrát chytře, užít si jí a vyhrát?

Někdo zase odmítá hrát a stále jen čeká na vysněnou kartu, a tak vlastně vůbec žádnou hru nehraje a nežije. Říká si: „S těmi kartami, co mám já, nemá vůbec cenu hrát. Začnu hrát, až dostanu nějaký trumf.“
Koučink vám pomůže začít hrát dobrou nebo ještě lepší hru, než kterou dosud hrajete. Pomůže vám rozpoznat vaše dobré a špatné karty a poradí vám, kterou kartu odhodit a kterou vyměnit. Pomůže vám přijít i na to, proč se vám ti vaši Černí Petrové stále znovu a znovu vracejí do ruky a jaké chyby ve hře děláte.

Nezapomeňte také, že hra skončí, až když skončí, a je škoda pokládat karty na stůl předčasně. Nikdy nevíte, jaký trumf si můžete za chvíli líznout.

Ať vás vaše životní hra hlavně baví!