Cíle, kterých nebudete nikdy litovat

Myslím, že mnozí z nás jsou naučeni plánovat a stanovovat si cíle. Učí nás plánovat ve škole i doma a později i v práci. Existují speciální školení, jak si udržet produktivitu či jak dosahovat svých toužebných výšin. Víte ale, že právě největší počin vašeho života se udál bez vašeho přispění? Byli jste počati a vyrostli ze dvou buněk, a to zcela bez vašeho přispění. Vyrostli jste v dospělé jedince, aniž byste se museli o svůj růst starat. Byli jste živeni, ukládáni do postýlek, vyškoleni a vyučeni. Zvládli jste velmi náročnou část svého života bez vlastního starání se na výbornou.

Proč se ale po překročení určitého věku utápíme ve starostech, plánujeme, honíme se a stresujeme? Máme pocit, že pro nás nemusí být dostatek a necháme se pohltit chamtivostí a hamtáním?

Rád bych si pro sebe i pro ty z vás, kteří do toho chtějí jít se mnou, stanovil tak trochu netradiční cíle:

1. Navrátím se zpět do dětského věku a nechám vše kolem sebe přirozeně plynout.
2. Vždy budu hledat příjemný pocit a nenechám si ho od nikoho vzít.
3. Postupně opustím nudné činnosti a nahradím je záživnými.
4. Před nikým se nebudu ohýbat a budu žít hlavně svůj originální život.
5. Vyvaruji se emočních upírů a budu budovat předně svoji vlastní pohodu.

Život podle cílů typu až udělám toto, tak přijde toto nebo až přijde tamto, tak budu dobrý a hodnotný atd. je příliš svázaný. Cíl se stává metou pro odměnu a svazuje vaše radostné emoce často za nepřekonatelnou zeď.

Pojďme se oprostit se od života v kolejích a rozjeďme se podle svých vlastních představ. Žijeme zde jenom jednou a nemáme na život příliš mnoho času. Zítřek nám nikdo neslíbil a jediné, co máme k životu, je dnešek.

Často se mi honí hlavou, že pokud si nebudu život plánovat, něco mi uteče. Myslím si ale, že je to právě obráceně. Hodně mi toho utíká, pokud si život plánuji.