Co je syndrom vyhoření a jak ho zvládnout?

Vracíte se z práce až pozdě večer? Nároky vašeho šéfa na vás se neustále zvyšují? Bydlíte v satelitním městečku, celý den jste sama doma s vašimi dětmi a zdá se vám, že ať uděláte cokoliv, nikdy pro ně nebudete dost dobrou matkou? Pociťujete ztrátu zájmu a potěšení, nemáte dost energie a máte chuť všechno vzdát? Pak možná trpíte syndromem vyhoření, někdy také označovaným jako syndrom vyprahlosti, vypálení nebo syndrom burn-out.

Pro syndrom vyhoření je charakteristické, že se projevuje spíše v psychice postiženého a navenek začíná být vidět až po nějaké době. Nejprve si ho obvykle všimne okolí postiženého a pak teprve on sám. Jedná se o psychosomatické onemocnění, při kterém dochází k fyzickému, psychickému a emocionálnímu vyčerpání organismu.

Příznaky syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření provází celá řada příznaků, které jsou však velmi obecné. Právě proto lze syndrom, zejména v jeho počáteční fázi, jen velmi těžko rozpoznat. Mezi tři základní znaky syndromu vyhoření patří vyčerpání, odcizení a pokles výkonnosti.

Postižený jedinec se cítí emočně i fyzicky vysílený, až znechucený. Pociťuje beznaděj, bezmoc, pocit prázdnoty či strachu. Ke své práci, či jakékoliv jiné činnost, kterou vykonává, má lhostejný postoj, ztrácí ideály i zájem o to, co ho dříve bavilo a čemu se rád věnoval.

Je syndrom vyhoření totéž co deprese?

Pravdou je, že syndrom vyhoření v pokročilém stádiu lze od deprese jen velmi obtížně odlišit. Řada autorů navíc považuje vyhoření za zvláštní formu deprese. Částečně mají pravdu, ale částečně se mýlí, neboť syndrom představuje v porovnání s depresemi daleko složitější systém.

Kdo je nejvíce ohrožen?

O syndromu vyhoření se často hovoří v souvislosti s prací a jako o něčem, co postihuje především pracovníky a pracovnice v sociálních profesích (zdravotní sestry, učitele…). Syndromem vyhoření jsou však ohroženi všichni, byť více jsou jím ohroženi lidé, na které jsou v práci kladeny vysoké pracovní nároky a oni v ní tráví velké množství času.

Rizikovou skupinou lidí jsou však i ti, kteří doma pečují o nemohoucího příbuzného či chronicky nemocného člena rodiny a nebo vychovávají problematické dítě. Především tito lidé by se tedy měli snažit nebýt v permanentním stresu, věnovat se také sami sobě a svým koníčkům a v případě, že pocítí, že jim ubývá sil, neměli by se stydět říci si o pomoc.

Jak syndrom vyhoření zvládnout?

Pokud máte pocit, že syndromem vyhoření již trpíte, rozhodně se nestyďte požádat o pomoc. Obraťte se na své příbuzné či přátelé, na někoho z vašich známých, kdo se potýkal s podobným problémem nebo přímo na odborníka. S léčbou syndromu vyhoření vám pomůže psychoterapie.

V rámci ní spolu s psychologem odhalíte způsoby, kterými se vaše pracovní vytížení proplétá s ostatními dimenzemi vašeho života v podobě, jež v důsledku znemožňuje další fungování.

Pokud chcete problém nejprve zkusit řešit sami, vymaňte se ze svých úkolů, vyskočte z kolotoče každodenních povinností, zkuste věci dělat jinak, najít si více času pro sebe a některými úkoly pověřit své kolegy nebo rodinné příslušníky. Přiznejte sami sobě, že danou situaci už nezvládáte a místo „Buď silný!“ si řekněte „Pro jednou si můžeš dovolit být slabý!“.

Odjeďte minimálně na týden pryč, ale ne proto, abyste od všeho utekli, ale abyste měli čas si vše ujasnit a přijít na nějaké řešení. Zeptejte se sami sebe, po čem toužíte a jakých cílů chcete dosáhnout. Zároveň realisticky zauvažujte nad tím, zda je to možné a jak.

Začněte sportovat, avšak přiměřeně a tak, abyste ze sportu měli především potěšení. Běžte si třeba zaběhat nebo na hodinu zacvičit do posilovny. Uvidíte, že s potem se z vašeho těla odplaví toxiny a vy se budete cítit lépe fyzicky i psychicky.