A dá se vůbec zvítězit nad závislostí na partnerovi?

Když si takto položíte otázku, nabízí se jednoznačně odpověď, že dá. Nezbývá než souhlasit. Ano, dá. A tady bychom mohli klidně naše povídání ukončit a byl by konec článku. Ale to byste se potom nedozvěděli JAK, což je z mého pohledu klíčové a vlastně to nejzásadnější.

Závislost – pro každého jiná zkušenost

Nejdříve bychom si měli říct, co to vůbec závislost je. Každý si pod tímto slovním spojením představíte něco jiného, každému z vás se promítne jiný obrázek, jiná zkušenost, možná jiná hrůza, kterou jste sami prožili, prožíváte… Pro tuto chvíli však přijměte prosím mou zkušenost a můj názor.

Se závislostí nejdále nedojdeš…

Závislost. Co to je závislost? Závislost je něco, bez čeho prostě nemůžete být. Nemůžete žít. Nemůžete volně dýchat. Nemůžete se radovat. Nemůžete fungovat. Nemůžete se smát. Nemůžete nic. Všechny myšlenky se točí okolo předmětu vaší závislosti, ve dne v noci, váš život je doslova řízen vaší závislostí.

Začnete ztrácet své zájmy, své názory, svou svobodu a nakonec to dojde tak daleko, že ztratíte sami sebe. A pak vůbec, zdůrazňuji vůbec nechápete, co se to s vaším životem vlastně stalo. Vždyť ještě před nedávnem jste normálně žili, normálně jste měli přátele, práci, peníze, fungovalo vám zdraví, řídili jste se svou hlavou, měli jste svůj život pevně v rukou. A najednou je to jak mávnutím kouzelného proutku pryč.

A co když je předmětem závislosti živá bytost?

Když je předmětem vaší závislosti něco, co si můžete pořídit, koupit, pak máte ještě alespoň na chvíli docela vyhráno – svou závislost ukojíte a je vám dobře a nikomu dalšímu tím nejspíše neškodíte. Ale co když je předmětem vaší závislosti živá bytost? Partner, kterého tolik milujete a chcete pro něho jen to nejlepší? Partner, který miluje vás a chce se s vámi radovat ze společného života? Ale také partner, který je z vaší závislosti na něm vyčerpaný a nešťastný?

Tolik chtít a tak nemoct

Vy sami cítíte, že byste měli ubrat, že byste mu měli dát volnost, že byste ho měli respektovat, protože on chce normálně žít, naplňovat své vlastní potřeby, plnit si své touhy a přání. A vy chcete a nemůžete. Nemůžete, protože jste závislí. To je slušná paranoia.

A vy vidíte, že čím více chcete partnera mít, čím více s ním chcete být, tím více vám uniká. On doslova utíká, co mu nohy stačí, aby se mohl konečně nadechnout. A vy jste zničení až na dřeň. Všechno to pozorujete, chcete to změnit, chcete s tím něco udělat, ale nevíte jak. Stokrát to zkusíte, ale když partner odejde bez vás, zase se vynoří ty šílené myšlenky, že už se nevrátí, že vás nemá rád, že zůstanete sami, navždy opuštění a bez lásky.

Probrečíte celý čas, co je partner někde sám, a když se vrátí k vám, je to možná ještě horší. Protože vy opět na partnera udeříte plnou silou své závislosti a on, který si jistě venku říkal, že to tentokrát ustojí, to zase nedává a znovu uniká. Kolotoč, který nikdy neskončí. Takže suma sumárum, místo krásného a láskyplného vztahu zažíváte každodenní horor a příšernou bolest.

Cesta z pekla existuje

Jestli si ještě vzpomenete na úvodní slovo tohoto článku, pak tam stálo, že se nad závislostí vyhrát dá. Dá, a to trvale. Což tedy mimochodem vnímám jako cestu ven z vězení. A kdo by po ní nechtěl úprkem běžet, že? Když je možnost, pak jen blázen by jí nevyužil.

Ta cesta je cesta do vaší hlavy, do vašeho mozku a buďme ještě trochu konkrétnější, do vašeho podvědomí, které za to všechno může. Ještěže je to na koho svést. 🙂 Ale teď vážně. Vaše podvědomí je plné programů, které vám někdo (nejspíše rodiče) nahráli svou výchovou do hlavy a které vám k ničemu neslouží. Dovolím si říct, že vám přímo škodí.

Jsou to programy, které vás brzdí, drží ve vyjetých kolejích a ničí vám život. Závislost je jedním z takových programů. Naštěstí se tyto vzorce dají v podvědomí za pomoci kouče najít, vytáhnout je tzv. na světlo, pořádně si je prohlédnout a změnit na to, co chcete ve svém životě mít. A tím vykročíte po cestě k šťastnému životu, bez závislosti, bez omezení, bez strachů, bez depresí, bez bolesti.

Takže směle do toho. Držím palce!