Konflikty, hádky a násilí v komunikaci

Dokážete zvládat konflikty? Umíte ustát hádky a hněv? Je lepší potlačit své emoce a zamknout případné křivdy někam hluboko do naší třinácté komnaty, nebo se přikláníte spíše k vyčištění vzduchu pořádnou hádkou? Většina z nás konflikty a hádky jistě nevyvolává úmyslně. Co když jsme ale v takové situaci, že se prostě nic jiného než říci svůj názor v té chvíli dělat nedá?

Co ovlivnilo náš postoj k hádkám?

Náš postoj k hádkám a konfliktům ovlivnilo z velké části naše dětství. Můžeme z něj čerpat například vzorce chování ve vztahu mezi partnery, mezi rodiči a dětmi, ale také mezi sousedy, mezi šéfem a podřízeným, mezi přáteli.

Někdy se bojíme vyslovit svůj názor jenom proto, že si v sobě odnášíme již předem stanovené reakce našeho okolí a také našich partnerů. Komunikaci se raději vyhýbáme. Máme strach říci svůj názor. Bojíme se, že nás nikdo nebude brát vážně. Říkali nám, ať se přece s nikým raději nehádáme. Učili nás, že pravda může bolet. Snažili se vychovat z nás ty slušné. Tedy ty, co se moc neprojevují, protože se od nich očekává více. Že vlastní JÁ nechají uzamčené někde uvnitř sebe, protože žít budou přece podle očekávání druhých.

Proč se lidé neumí domlouvat mezi sebou?

Proto se lidé neumí tak často domlouvat mezi sebou. Neumíme respektovat jeden druhého. Vytváříme si nepřátele i ze svých partnerů. Nedokážeme oponovat jemně.

Je načase naučit se být k sobě více pozorní a oprášit v sobě dovednosti rozpoznat, kdy je druhý člověk ve své komunikaci násilný. Odejít pryč, pokud s námi někdo pohrdá a přestává s námi komunikovat jako rovný s rovným. Odvrátit konverzaci v případě, kdy se nás někdo snaží ovládnout, a už vůbec netrpět jakoukoli agresí.

Začít musí každý sám u sebe

Výměna názorů může být laskavá a vstřícná. Pokud miluji sebe sama a přistupuji k sobě zodpovědně, dbám na své myšlenky a svůj projev. Toužím se vyjadřovat bez ohledu na to, kdo nebo kým je ten, se kterým komunikuji. Dokážu říkat své láskyplné NE nejenom sám sobě, ale také svým blízkým a druhým lidem. Zároveň respektuji názor ostatních lidí, přestože s nimi nesouhlasím. Nechávám je jít vedle sebe jejich vlastní cestou, aniž bych je považoval za své nepřátele. Dokážu lépe a s větším citem pochopit sám sebe a potřeby druhých lidí. Nehodnotím druhé, jelikož vím, že každý z nás jsme na své cestě v ten správný moment a ten správný okamžik. A protože miluji sebe, miluji i druhé. A když miluji, nemohu nenávidět.