Matky, nevymývejte dětem mozek

Někdy se dá zažít velmi zajímavá scéna i v metru. Dnes jsem jel do centra a vedle mě si sedla matka se svým synem.

Jemu mohlo být tak 25 a jí kolem 55. Ona moderně oblečená, celkem pohledná žena a on delší mastnější vlasy, plandavé džíny a lehce ošuntělý svetr.

Po usazení se matka do syna stále navážela různými otázkami:

• „Už jsi dneska snídal?“
• „Ještě ne“, odpověděl syn.
• „Tak to je ale s tebou velmi špatné, snídat bys přece měl. Když nebudeš snídat, budeš mít celý den větší hlad.“
• „Dal jsem si jenom kafe.“
• „Tak to je úplně to nejhorší, kafe na lačný žaludek, to budeš mít za čas vředy. Koukej, prosím, se sebou něco dělat. Snídaně je základ života!“

A jelo se dále, další stanice byla za námi a najednou další otázka:

• „A umyl ses ráno?“
• „Jo, to ano.“
• „A co sis myl? Myl ses pořádně? Vyčistil sis zuby?“
• „No jistě, mami. Nejsem přece pr*se.“
• „A jak dlouho jsi o víkendu spal? Víš přece, že dlouhé spaní neprospívá páteři ani mozku.“
• „Jen do deseti.“
• „Ale to není dobré, ranní ptáče, dál doskáče. Měl bys vstávat dříve. Víš přece, že táta to na tobě neměl rád, když jsi dlouho polehával.“

A nyní se pro změnu první zeptal syn: „A co vlastně budeme dneska u mě doma dělat?“

• „No uklízet přece! Vygruntujeme ten tvůj brloh, abys nezatuchnul špínou. Do toho si něco uvaříme a celé to pěkně poklidíme.“
• „Aha, tak to jo, tak to jo.“

A tak to šlo celou cestu do centra, asi 20 minut. Výchovy chtivá matka už asi zapomněla, že nemá vedle sebe pětiletého cvrčka, ale dospělého muže. Svými otázkami z něj stále dělala hlupáka, nesamostatného troubu, který je absolutně neschopný se zařadit do dospělého života a bez maminčina pokynu si neutře ani nos.

Maminka to jistě myslela se svým synkem dobře. Jak ale připraví mladého muže do života? Vždyť on bez jejích pokynů opravdu shnije. Když matka nebude velet, neobuje si sám ani boty a ustrne v posteli. A proč by taky měl vyvíjet jakoukoliv námahu? Námaha se přece odvíjela, pouze pokud matka začala prudit. Pokud neprudila a nehonila, bylo volno.
Napadlo mě, jak se asi tento mladík bude chovat k ženám a ke své partnerce? Zřejmě, pokud se zamiluje, bude se snažit ze sebe vydolovat něco společensky okouzlujícího, nikdy však neskryje svoji životní nedospělost. A už si ani nechci představovat, jak se bude žena s tímto mužem cítit, pokud založí rodinu. Kam ho postaví, tam bude. Udělá jenom to, co bude muset. Neaktivní, nespolupracující nemluvně, s neutřeným mlékem na rtech.

Kolikrát jsem od svých klientů slyšel. „Ach jo, ten můj je hrozný pecivál. Kam ho postavím, tam stojí. Jedinou jeho aktivitou je televize a hospoda.“

Takže, maminky, pozor na přílišnou lásku ke svým dětem. Nechte je, ať si samy prokousávají svojí životní cestičku a nemyslete si, že jediná ta vaše, je pro ně ta správná. Jednou tu nebudete a pokud se vaši potomci nenaučí žít bez vás v době, kdy tady ještě jste, připravujete je na životní peklo.

Přečtěte si také článek:

• Maminkáčci
• Základní principy výchovy dětí (audioprogram)