Jak odpustit (nejenom) svým rodičům?

Otázkou odpuštění a jeho spojitosti s naším životem se zabývám již delší dobu a s velkým zájmem. Je pro mě krásné sledovat, jak se věci hýbou v životě mém i v životě druhých lidí na základě toho, že si jednoduše dokážeme odpouštět.

Často se vracíme do svého dětství a říkáme, co nám rodiče udělali. Dobře teď už jako dospělí víme, co měli dělat možná jinak. Co nám mohli jinak ukázat. Že nás měli více chválit. A někdy si stěžujeme i na to, že se jejich výchova na nás podepsala. A co různé aspekty odpuštění a jak mohou lidé v procesu společně hledat cesty k uzdravení?

Ano, to všechno se děje. Je dobré si všechno uvědomovat. Dokázat si otevřeně přiznat, co nám jako dětem vadilo. Jen tak je totiž možné, že se dostaneme z našeho nastavení jinam. Tam, kde chceme ve skutečnosti být. Lidem někdy tečou slzy, když vypráví o svém dětství. Ptají se, jestli je to normální. Mají strach, že budou vypadat hloupě. Je jim trapné přiznat negativní postoje vůči druhým. Proč ale? Vždyť právě tím, že z nás všechno to „špatné“ vypadne, si můžeme začít budovat hezčí svět.

Proto se nebojte, že budete vypadat na konzultaci jako slaboši. Pokud mámu s tátou milujete, je to úžasné. Jsou ale mezi námi i lidé, kteří třeba zatím (ani svým rodičům za zpackané dětství) odpustit nedokážou.

Pojďme se podívat na odpuštění trošku netradičně. Vždyť všechny naše vztahy jsou založeny na lásce. A tam, kde je láska, bývá i odpuštění.

Jak na proces odpuštění skrze naše pocity

Jsem vděčný, že se v dnešní době dokážeme zabývat některými souvislostmi našich mentálních nastavení v našem mozku a jejich dopadem na kvalitu našeho života. Metoda Emočních rovnic nám může pomoci i v oblasti odpuštění. Ve své praxi kouče jsem přímým svědkem dopadu této metody na naše pocity a také na procesy odpouštění.

Proč k tomu neumíme odpouštět?

Dokážeme lidem pomoci s úzkostí, strachem, s traumaty i nenávistí vůči sobě a vůči druhým. Díky vyhledání chybných Emočních rovnic je možné dostat se až do našeho nitra. Tato metoda je přijatelná dokonce i pro ty, pro které je těžké přistupovat ke svým pocitům. Dokážeme díky ní přenastavit všechny naše vnitřní bolesti a zranění. Skrze naše emoce se dostaneme až do mentální hloubky. Ke kořenům našich problémů a našich negativních programů, které nám brání nalézat schopnost jakéhokoli jiného přístupu k sobě i k druhým lidem. Jsou to destruktivní vzorce, kvůli kterým pak jednáme jako stroje. Aniž bychom měli v sobě přirozenou sílu a také potřebu naslouchat našemu srdci. Je důležité prozkoumat, co se stalo, pro porozumění a zpracování bolestivých situací.

Pokud tedy patříte k těm, kteří stále „nemohou odpustit“, zkuste zapracovat na svém mentálním nastavení.

Proč je důležité odpouštět v životě?

Zrady a křivdy, které neodpustíme, v sobě stále živíme. Jsou stále s námi. I když je nevidíme, jsou u nás. V naší hlavě. A ubližují nám. Neschopnost odpustit a pocity velké křivdy a bolesti mohou časem v člověku přerůst ve vážné fyzické onemocnění. Zanedbatelné nejsou ani nemoci jako nespavost, deprese, sexuální poruchy, poruchy příjmu potravy nebo i další psychosomatická onemocnění. Závažným následkem může být také rakovina. Odpuštění je proces, který vyžaduje silnou vůli a empatii.

Naproti tomu se dá s jistým nadhledem říci, že odpuštěním mládneme. Stáváme se krásnějšími. Začínáme zářit. A především, odpuštěním si otevíráme cestu k příjmu té nejsilnější energie. A tou je láska. Proces odpouštění je složitý a zatěžující, ale může pomoci překonat bolestivá zranění.

Zkusme dnes odpustit všem těm, kteří nám kdysi ublížili. Zkusme se zamyslet nad tím, proč se tomu asi stalo. Zkusme otevřít svá srdce a pozvat do nich zpátky ty, kteří tam mají stále svá volná místa. Je důležité přijmout odpovědnost za to, co se děje v našich životech, a smířit se s tím, co se stalo.

Odpouštění hraje v mezilidských vztazích důležitou roli

Odpouštění je proces, který nám umožňuje uvolnit se od negativních emocí a pocitů, které nás mohou tížit. Hraje klíčovou roli v mezilidských vztazích, protože nám umožňuje přestat se soustředit na křivdu a zaměřit se na budoucnost. Když se nám podaří odpustit, můžeme se osvobodit od břemene minulosti a začít se soustředit na to, co je před námi. Odpouštění není totéž jako zapomínání, ale spíše jako proces, který nám umožňuje přestat se soustředit na křivdu a soustředit se na pozitivní aspekty vztahu. Tím, že se na něj podíváme z jiného úhlu, můžeme najít cestu k tomu, jak se s tím vyrovnat a jak na to reagovat s láskou a porozuměním.