Hned na úvod přijměme základní fakt: pokud nám na druhých něco vadí, vypovídá to zároveň i něco o nás. Bez přijetí této myšlenky zůstanete v jednostranném módu, ze kterého se nepohnete dále. Vše souvisí se vším. Po akci následuje reakce. Jednání druhých směrem k vám si svým způsobem přitahujete sami. Soustřeďme se na to, co můžete změnit u sebe.
Když už nic jiného, je to jediný funkční přístup. Lamentováním nebo hořekováním nad chováním druhých si v ničem nepomůžete a k účinnému řešení to nevede.
Když vám něco vadí, vytváříte napětí. Toto napětí vystihuje přesný rozdíl mezi tím, jak věci reálně jsou, a tím, jak si přejete, aby věci byly. Je to ukazatel disharmonie. Jste-li v souladu sami se sebou, okolí vám nesoulad nebude ukazovat. To, co vidíte, jsou jen trhliny ve vaší vlastní osobnosti, vyprojektované směrem ven. Z jakých důvodů se vám nepěkné věci mohou v životě zobrazovat?
Ano, je to čistá závist, obalená v pěkně vyhlížejícím hávu. Neumíte, nedokážete nebo si prostě nedovolíte to, co umí, dokážou a dovolí si jiní.
V podstatě se vám líbí výsledek jejich jednání, ale sami ho nejste schopni dosáhnout. Proto si potřebujete svou neschopnost ospravedlnit. Nejčastěji se to děje tím, že pošpiníte motivy a jednání úspěšných. Znevážíte jejich kroky. Vysvětlíte sami sobě, že něco takového nemáte zapotřebí, že podobné jednání (byť vede k dobrým výsledkům) není hodno úcty. Mozek je v samovýrobách přímo geniální. Proto pokud budete chtít najít důvody, proč je lepší něco nedělat, vždycky je najdete. A uvěříte jim.
Aj. Toto zjištění nejvíce bolí. Přesně to nechcete slyšet. Ruku na srdce, je to možné? Můžete v sobě ukrývat to, co vás rozčiluje na druhých? Vidíte v ostatních přesně to, co vás vytáčí na vás samotných. To samozřejmě přilévá olej do ohně. Je těžké nelibé pocity vydržet. Aby si mozek odlehčil, hodí vinu na ostatní a vysvětlí vám, že oni mají nedostatky, ne vy.
Často se podobný přístup praktikuje na dětech. Přirozeně si přejete, aby se jim dařilo, aby se cítily dobře a aby zvládly i to, co vy nezvládáte. Čím více si to přejete, tím více vám vadí, že mají své slabiny. Čí jsou to slabiny, které vás iritují? Děti přesně kopírují obraz rodiče. V jistém smyslu z nich nemůžete vymodelovat nic jiného, než jste vy sami. Jdete jim příkladem, oni vás následují.
Když vám něco vadí, cítíte se velmi nepříjemně. Pohybujete se v tu chvíli v nízkých emočních číslech. Když jste v nízkých emočních číslech, je to jasný ukazatel, že jste mimo sebe. V danou chvíli nejste přítomní. Nejste schopni přijmout daná fakta a jste ve fázi srovnávání. Říkáte si, jaké by to bylo, kdyby… Nejste s to přijmout realitu takovou, jaká je. Bojujete s ní. A vytváříte tlak. Jak jsem psala na začátku, tlak znamená, že nejste v rovnováze. COBY a KDYBY neexistuje. Je to jen fikce a zůstávat v ní postrádá smysl. Existuje jen to, co JE. Přijměte druhé takové, jací jsou, a ihned pocítíte úlevu. Přijměte druhé s jejich vadami a pak se rozmyslete, jak se k nim postavíte vy. Zaměřte se na své reakce. V každé situaci máte možnost zachovat se tak, jak vám to bude připadat nejlepší. Situaci nezměníte, ale svůj postoj k ní ano.
Když vám něco nebo někdo vadí, vždy to má s vámi něco společného. Brnká vám někdo na citlivou strunu? Není holt správně naladěná. Vylaďte se a vše bude v pořádku. Podívejte se, jak a proč se struna nesprávně rozezněla. Ošetřete ránu hned na místě. Nehledejte okliky, výmluvy, omluvy a vytáčky, proč, co a jak. Nepotřebujete zbytečně hledat důvody okolo. Jděte přímo ke zdroji.
Najděte si své emoční vzorce. Vytahejte si je a opravte. Otočte si vlastní pocity. Jedině tak vám bude dobře. Ostatní vaše dobré pocity nevytvoří. To umíte jen vy. Zapomeňte na druhé a soustřeďte se na sebe. Zřejmě vám odpadne i spousta práce se snahou měnit neměnné. Naučíte se lépe se vyrovnávat se skutečností. Nejjednodušší řešení je vždy nejúčinnější.
ZÍSKEJTE KONTROLU NAD SVOJÍ ZLOBIVOU HLAVOU
a objevte lepší verzi sebe sama odhalením špatných programů z dětství