Jak vytvářet dlouhodobá spojenectví s blízkými

Jak vytvořit cestu k pevnému spojenectví

Není žádným tajemstvím, že člověk je tvor extrémně společenský a má potřebu sounáležitosti či spojenectví. Člověk touží být částí většího celku, komunity či rodiny. Není podstatné, zda jde o skupinu náboženskou, sportovní, nebo o „pouhou“ skupinu kamarádů.

Vyloučení ze skupiny bylo od nepaměti považováno za jeden z nejvyšších možných trestů.

V mnoha případech bylo vyloučení ze skupiny alternativou trestu smrti.

Již v době prvobytně pospolné společnosti znamenalo vyloučení jednotlivce z kmene téměř jistou smrt, navíc spojenou s postupným umíráním.

Pokud jste se znelíbili katolické společnosti ve středověku a papež vás vzal do klatby či exkomunikoval z církve, dostalo se vám kromě náboženských dopadů i toho, že se k vám tehdejší společnost obrátila zády. Exkomunikace či klatba jsou dodnes církví považovány za dva nejtěžší tresty.

Trest odloučení na „samotce“ se ve věznicích používá i v současnosti, přestože pobyt s ostatními vězni na celách taky zrovna není žádný med. „Samotka“ je vlastně takové vězení ve vězení.

Pochopte, proč vyloučení ze skupiny palčivě bolí

Jestliže si způsobíme bolest, například se řízneme, aktivuje se nám v mozku tzv. „matrice bolesti“, což je síť jednotlivých částí mozku, které za interpretaci bolesti odpovídají.

Jestliže jsme vyřazeni ze skupiny, aktivuje se v mozku totožná „matrice bolesti“ zcela stejně jako v případě, kdy se řízneme. V praxi to znamená, že vyřazení jednotlivce ze skupiny doslova fyzicky bolí. To je důvod, proč lidé vyhledávají spojenectví a chtějí být součástí různých skupin.

Velká část lidského mozku je věnována interpretaci chování druhých a interpretaci vzájemných vztahů právě za účelem vytváření těchto spojenectví. Jednotlivé mozky se navzájem ovlivňují, navzájem se potřebují, a vytváří složitou pavučinu interakcí, jejichž účelem je společné přežití lidstva.

Být ve skupině či součástí nějakého lidského celku je fyzicky příjemné. Ve skupině se cítíme bezpečnější a efektivnější.

Tato část lidské povahy spočívající v potřebě vytváření skupin však má i svoji temnou stránku. Jestliže existují lidé, kteří do skupiny patří, musí nutně existovat i lidé, již do skupiny nepatří.

Proč si jsou někteří více rovni

V rámci jednoho pokusu bylo prokázáno, že stačí umístit pracovníky jedné banky do dvou pater nad sebe a již se vytvořily dvě skupiny pracovníků, tedy skupiny pracovníků z prvního patra a skupiny pracovníků z druhého patra. Tyto dvě skupiny mezi sebou vykazovaly vzájemnou řevnivost. Přitom šlo o pracovníky téže banky, navíc vysokoškolsky vzdělané a jinak kultivované zaměstnance.

Těsně po revoluci, kdy do bývalého „východního bloku“ začaly vstupovat nadnárodní společnosti, rozhodla se jedna taková nejmenovaná německá společnost pro motivační program.

Všechny děti, jejichž některý z rodičů pro firmu pracoval a plnil výborně své pracovní úkoly, vybavila na začátku školního roku nádhernou, dokonale „vytuněnou“ školní brašnou, dovezenou přímo z Německa. Její cena nebyla zanedbatelná, pohybovala se okolo 100 tehdejších německých marek.

Firma však podcenila jednu věc. Zatímco pro německého pracovníka šlo o milou pozornost, kterou si navíc mohl koupit „na každém rohu“, v Polsku tato skutečnost málem způsobila další revoluci, neboť 100 DM byl v tehdejším Polsku téměř měsíční plat. Nikdo v Polsku si nemohl dovolit koupit svému dítěti takovou brašnu

Polská společnost se pak ve městech, kde tato německá firma působila, rozdělila na dvě skupiny. Na skupinu dětí, které aktovku obdržely, a na druhou, „méněcennou“ skupinu dětí, jež tuto aktovku neměly. Firma nakonec označila tento motivační program za „nešťastný“ a musela jej předčasně ukončit.

5 způsobů k vytváření spojenectví

Podstatou vytváření spojenectví je umožnit danému člověku stát se členem vaší skupiny. Z výše uvedeného textu vyplývá, že v zásadě jakékoliv skupiny.
Spojenectví pracovní

Jestliže například pracujete na nějakém projektu, pečlivě zvažte, kdo bude do projektu přizvaný či s projektem seznámený. Kdo je účastníkem projektu od samého začátku a od samého začátku se k němu může vyjadřovat, automaticky se stává jeho obhájcem. Kdo však do projektu zahrnutý není, automaticky se stává jeho odpůrcem. Až dojde k závěrečné prezentaci projektu, účastníci do projektu zahrnutí budou projekt obhajovat, zatímco všichni ostatní budou na projektu hledat chyby, kde se dá…

Spojenectví s dětmi

Udělejte své děti rovnocennými a plnoprávnými členy rodiny se všemi svými právy a povinnostmi. Až rodiče nesplní svou část povinností, děti na tuto skutečnost velmi rády upozorní a bude je nad očekávání těšit, že i ony mají, jako rovnoprávní členové, stejný hlas. Kromě výchovného efektu budou všichni „jedna rodina“ a rozdělení rodiny na dvě skupiny – „rodiče“ a „děti“ – zmizí jako mávnutím kouzelného proutku. Vysoce pozitivní dopad na dětské sebevědomí ponechávám nyní stranou.

Spojenectví s partnerem

Sdílejte s partnerem všechno dobré i zlé. Pokud tak činit nebudete, váš partner se bude cítit odstrčený, bolavý, ponížený. Pak už bude jenom krůček k tomu, že potká někoho, kdo s ním sdílet bude chtít.

Spojenectví s přáteli

Nebojte se požádat o pomoc, spolupráci či nabídněte smír. Mnoho různých konfliktů a šarvátek bylo zažehnáno jenom tím, že jedna strana dokázala překousnout svoji ješitnost, vstát od stolu a nabídnout ruku ke smíru, ideálně s koňakem v ruce druhé. Však mír je pro mozek vždy energeticky úspornější, a tudíž přijatelnější než „válka“.

Spojenectví osobní komunikací

Využívejte všech možností komunikovat osobně. Žádná jiná forma komunikace nenahradí osobní setkání. Žádná!

Dnešní doba směřuje jenom k úsporám času. „Umění řídit efektivně svůj čas“, to je biblí současnosti, takže využíváme spousty neosobních forem komunikace, čímž se vzájemně odcizujeme, ztrácíme sounáležitost a vzájemné pochopení.

Věnujte osobní komunikaci čas, vyplatí se to! Dnes mnohem více než kdy jindy.

Co dělat, když se nedaří

Není, bohužel, možné vytvořit spojenectví se všemi, a to ani při nejlepší vůli. Stejně jako v jakýchkoliv jiných vztazích, i tady platí, že na všechno ve vztahu musí být vždycky nejméně dva.

Pokud se tedy druhá strana dohodnout nechce, tak prostě dohoda možná není. V takovém případě nezbývá než se smířit s tím, že do některé skupiny jednoduše nepatřím, a to se všemi dopady s tím spojenými.

Někdy nezbyde než se vůči takovým skupinám pouze bránit. Efektivní obrana samozřejmě existuje a spadá do kategorie s tajuplným názvem „zakázaná rétorika“. Používání takových technik v praxi není vždy úplně jednoduché a rád se k nim znovu vrátím na našem koučinku, ke kterému vás tímto srdečně zvu…