01 · Dětství
Co se u nás doma říkalo
Nikdo mi nikdy neřekl „takto je správné žít“. Ani nemusel. Stačilo, že jsem slýchal určité věty o sobě tak dlouho, až začaly znít jako mé vlastní myšlenky.
- „Nevyčnívej.“
- „Pro peníze se musí pracovat.“
- „Podnikatelé jsou lumpové.“
- „Zaměstnání je správné.“
- „Kdo nepracuje, ať nejí.“
- „Za všechno budeš někdy v životě potrestán.“
- „Když nás budeš poslouchat, budeš se mít dobře.“
Tomu dnes říkám emoční mateřština. Doma jsme se naučili mluvit — nikdo nás neučil gramatiku, jen jsme poslouchali. A úplně stejně jsme se naučili cítit. Z toho, co jsme doma viděli a slyšeli, se nám nastavilo, jak reagujeme na peníze, na konflikt, na blízkost.




