3 hlavní zásady, které mě vedou

Rád bych s vámi dnes sdílel to nejcennější, co mám. Poodhalím, co je v mém srdci, co řídí můj úsudek a co mě denně posouvá dále.

Od mých 17 let mě zajímají myšlenky o tom, co vlastně řídí lidské životy. Jaké jsou zásady pro pohodu a co vede ty nejlepší k tomu, že jsou nejlepší?

Dostával jsem si do situací, kdy jsem se málem upřemýšlel k smrti. Co je vlastně správně a jak bych se měl chovat, abych se posouval kupředu?

Náročnou cestou pokus omyl jsem vydestiloval 3 zásady, které staví můj život den po dni. Vedou mě k cíli a ukazují směr v těch nejsložitějších situacích, v mlze, kdy není vidět ani na krok.

První zásada: Dělám si za všech okolností, co chci, ale nikomu u toho záměrně neškodím.

Abych se osvobodil od závislosti na jiných lidech, na jejich názorech, posuzování a případném soudu, mě stálo hodně sil i let. Byl jsem naučený, že hlavně musím dbát na to, co říkají ostatní, a nevyčnívat. Plout s davem a poslouchat rodiče na slovo.

Zjistil jsem, že následování tohoto návyku mě velmi často přivádělo do pekel. Poslouchal jsem kde koho a vyhovoval téměř všem ustanovením, ale sám jsem byl nešťastný a nemohl jsem si dělat, co jsem chtěl. Byl jsem nastavený na poslušnost. Nejprve splň, co se po tobě chce, a pak si teprve můžeš dělat své.

Poslouchání druhých místo sebe sama mě ale nikam nevedlo. Vzal jsem si partnerku podle doporučení jiných. Udělal si školu podle doporučení jiných. Neemigroval do USA podle doporučení jiných. Zůstával jsem uvězněn sám v sobě a má nálada se držela nízko. Nebylo divu, nežil jsem svůj život, ale život jiných k jejich vlastnímu štěstí.

Když jsem ale dělal, co jsem doopravdy chtěl, všiml jsem si, že někomu škodím a ubližuji. Upravil jsem proto pravidlo, že záměrně nikomu škodit nebudu. Když neškodím záměrně a někomu ublížím, je mi to jedno. Jedinec se musí naučit svůj problém zvládnout sám a já nemám tolik života nazbyt a sil, abych posuzovat své skutky do té míry, zda někomu neškodím.

Druhá zásada: Nikoho neviním, pouze sebe

Nevím, odkud jsem se naučil, že je potřeba hledat vinu hlavně u druhých. Obhajovat své skutky i názory a neustále se mezi lidmi zabývat tím, kdo mi co způsobil a proč. Bolestivé minulosti jsem se nemohl zbavit. Stále jsem mudroval nad tím, kdo mi co kdysi provedl a proč.

Došlo mi, že tento postup nikam nevede. Nemění mé postoje a nechává mě žít podle stále stejných pravidel. Rozhodl jsem se být odpovědným za vše, co se kolem mě děje. Já jsem přece jediným tvůrcem svého okolí, všech situací a lidí kolem mě. Já se pro ně svobodně rozhoduji.

Přestal jsem kritizovat, soudit, vinit. Za vše, co je kolem mě, přijímám odpovědnost. Jde o můj výtvor, já jsem dal popud k vytvoření všeho. Dobrovolně. Bez nátlaku.

Když se ocitnu ve špatné situaci s partnerkou, neviním ji. Ona je pouze odrazem mých dřívějších rozhodnutí. Já jsem dal souhlas k tomu, aby byla vedle mě. Já jsem způsobil, že se situace staly, jak se staly.

Připadá vám to drsné, příliš složité, zaujaté? Nikoliv. Tímto posunem jsem se stal plně odpovědným za veškeré situace kolem mě. Za rozhovory kolem mě. Za nedostatky v mém vztahu, ve firmě i ve financích.

Chci-li něco změnit, neměním své okolí, ale sebe, svoji podvědomou mysl a její automatické programy, tzv. Emoční rovnice.

Třetí zásada: Hlídám si své řídicí motivy

Nejprve vysvětlím, co řídicí motiv vlastně je. Mozek pracuje tak, že když má potřebu něco říci nebo se nějak zachovat, nejprve najde důvod, proč by to měl udělat. Když najde důvod pro akci, vybere slova a skutek. Nenajde-li důvod pro akci, ani si nevšimneme, že se kolem nás něco stalo.

Představte si, že vám někdo řekne, že jste měli umýt lépe nádobí. Váš mozek zaregistruje, že je vám sdělen nedostatek a spočítá si, jaká reakce by byla nejlepší pro vzniklou situaci.

Pro většinu lidí je důvodem k reakci obhajoba. Jsou naučeni z dětství na výčitku reagovat obhajobou. Neučiní-li tak, může přijít trest. Mozek se naučil, že obhajoba je důležitá a v dospělosti pak pokračuje v podobném automatu. Řídicím motivem je tedy obhájit se.

Řídicím motivem bývá často sebeobrana, útok, odradit druhého, odpuzení druhého, vysvětlení, zajištění pozice, mlžení a další. Jde o motivy, které jsou řízeny strachem, abychom nepřišli o přízeň, lásku, zázemí, peníze, jistoty.

A nyní k mé zásadě. Když je můj řídicí motiv špatný, není láskyplný, pomáhající, zábavný, mlčím a své reaktivní jednání potlačím.
Uveďme si nějaké příklady. Partnerka mi sdělí, že jsem mohl něco udělat lépe. Pokud je můj řídicí motiv obhajoba, mlčím, jenom kývnu ve smyslu ano rozumím.

Partnerka mi sdělí, že jedu příliš rychle na kole. Pokud je můj řídicí motiv poukázání na její pomalost, mlčím a přizpůsobím se. Pokud je můj řídicí motiv pobavit, popíchnu ji k vyššímu tempu vtipem.

Soused mi vyčte, že jsme pouštěli hudbu příliš hlasitě. Naběhne mi vztek, co si o sobě ten pacholek myslí, řídicí motiv vrátit mu jeho drzost, mlčím a zareaguji slušně s omluvou.

Syn mi poukáže, že jsem jednal příliš zmateně. Mám chuť mu připomenout, co on všechno neudělal dobře a kdy on udělal podobnou chybu. Řídicí motiv poukázat na jeho chyby v sebeobraně – špatný řídicí motiv. Nic mu na to neřeknu a poděkuji za podnět ke mému zlepšení.

Hlídám si své řídicí motivy, protože vím, že je jedno, co se říká, ale v jakém řídicím motivu se to nese.
Někdo je hlučný a máte pocit, že nadává, ale on si dělá pouze legraci ze vzniklé situace.
Jiný si dělá pro vás ponižující legraci z partnerky. On má ale řídicí motiv čistý – udělat zábavu, povzbudit ji k akci.

Čili podle této zásady si žiji svůj život tak, jak chci, mluvím, jak chci, jednám, jak chci, jedu, kam chci a hlídám si, abych u toho nikomu záměrně neškodil a měl čistý řídicí motiv.

Mohu někoho zranit, ublížit, zastrašit. Ale to je mi jedno. Nejsem zde od toho, abych pozoroval reakce okolí a podle nich se choval a žil svůj život pro uspokojování druhých. Pokud má někdo se mnou problém, musí si ho vyřešit sám.

Žel jsem byl vychován opačně a trvalo mi pěkně dlouho, než jsem pochopil, že všichni jsou odpovědní pouze sami za sebe a nemají právo mě vinit a strkat, abych činil, jak oni chtějí. Patent na skvělý život nemá nikdo.

Tyto zásady mě denně osvobozují od závislosti na okolí. Dávají mi sílu žít si podle svého. Neohýbat se pod nikoho a prožívat si život podle své chuti. Je to skvělé!