Drogy a Emoční rovnice?

Mám několik klientů, kteří se rozhodli svůj život změnit s pomocí Emočních rovnic. Byli nějaký čas závislí na drogách, a tato chemická látka jim intenzivně ničila jejich vlastní život, zdraví i náhled na sebe. Při společné práci jsem si všiml několika zajímavých jevů.

Zajímavé jevy

Po použití drogy mozek klienta pracoval tak, že měl pocit, že všechno ví, že skvěle rozumí svému životu, že ví, jakým směrem by měl řídit svůj business, jaký by chtěl mít vztah. Jakým způsobem by se měl chovat, jak by měl vybírat zaměstnance, jak je správně motivovat a tak dále. Bylo vidět, jak droga ovlivňuje mozek, jak dochází k potlačování nepříjemných pocitů a naopak k povyšování pocitu typu „Co bych měl“, „Co bych rád“, „Kde je moje místo“.

Vidíme tedy, že droga pomohla tomuto člověku nacházet více příjemných pocitů v oblastech, kde je hledal. Tvrdil mi, že nachází více sebe. Že dokázal více projevovat svoji identitu a více být sám sebou i před ostatními. Když však tento člověk vystřízlivěl, ztratil veškeré nadšení i sílu pro věci, pro které ještě před chvílí horlil.

Udělal však dobrou věc: Začal si psát své myšlenky a postřehy v době „opojení“ a tento deník mi ukázal. Zjistil jsem, že v něm je napsané vše, co měl ve svém mozku pozitivně uloženo o svém životě, kudy by měl jít, co by měl dělat, jak by se měl chovat, jakou partnerku by chtěl a podobně.

Z diskuse a z práce s tímto člověkem jsem si uvědomil, že v každém z nás je jasně uloženo, co chceme, kudy bychom měli jít, jaký je smysl našeho života. Akorát různá stará nastavení, která si táhneme z dob našeho dětství a z našich životních neúspěchů, nám brání v prosazení těchto našich nejniternějších tužeb a přání.

Objevení Kompasu

Objevil jsem funkci takzvaného Kompasu, který člověk nosí v sobě. Tento kompas každého z nás naviguje, kudy by měl jít, ale bývá u většiny lidí potlačen. Jestliže nerespektujeme Kompas, máme nepříjemné myšlenky, protože náš navigační systém nás vždy povede směrem k realizaci našich tužeb, nápadů a talentu. Takže se vlastně v životě plácáme.

Společně s klientem jsme tedy postupně nacházeli všechny záporné, destruktivní Emoční rovnice, které mu zobrazovaly jeho přítomný stav, a současně jsme začali rovnice otáčet tak, aby zobrazovaly jeho přání a tužby. Kupodivu jsme zjistili, že zápisy, které měl tento klient ve svém deníku, které psal pod vlivem drog, tedy ve stavu, kdy byl mozek zcela uvolněn a kdy se cítil dobře, byly identické s jeho nově otočenými rovnicemi.

Došli jsme tedy k zajímavému objevu, že v mozku jsou všechny věci již od počátku našeho života zapsané a že naší úlohou v životě je tyto své tužby a přání odhalit a začít je realizovat.