Milí přátelé, tak mě zase po delší době něco cinklo a řekla jsem si, že je to něco, co stojí za to, o tom napsat.
Dívala jsem se na letošní předávání Oscarů a při jednom vstupu moderátora celé show (Jimmy Kimmel) to se mnou zarezonovalo. Na scénu k moderátorovi totiž v jeden okamžik přišel asi tak osmiletý klučina a moderátor uvedl, že je jako on, když byl malý. V té scénce měl tomu chlapci skládat účty z toho, jestli žije takový život, jaký si ten malý kluk kdysi představoval.
Okamžitě to ve mně zavibrovalo a řekla jsem si, hm, tak to je dost dobré.
A začala jsem o tom hned přemýšlet.
Už mě nic nenapadá, ale určitě by se našla ještě celá řada podobných otázek, které by vám ta malá holčička nebo ten malý kluk mohli dát.
Pouvažujte o tom. Nikdy není pozdě začít žít tak, aby vás to vaše malé já pochválilo a řeklo vám: „Hele, klobouk dolů. Vím, že to vůbec nebylo jednoduché, ale zvládl/a jsi to. Moc ti děkuji za hezký život.“
A jak bych dopadla při tom bilancování já? Myslím, že je hodně co zlepšovat. Ale druhý den, když jsem šla ráno do lesa se psem, jsem si uvědomila, že minimálně za moji Jenny by mne snad malá Luďka pochválila, protože si vždy přála erdelteriéra.
ZÍSKEJTE KONTROLU NAD SVOJÍ ZLOBIVOU HLAVOU
a objevte lepší verzi sebe sama odhalením špatných programů z dětství