Ve veřejném dopravním prostředku denně vídám otrávené obličeje. Jsou to tváře, které vyzařují nudu a prázdnotu. Lidé jsou zklamaní svým vlastním životem a nenacházejí jeho smysl. Není divu.
Ve škole nás učí kdejaké nesmysly, trénují naši paměť, ale nikdo nás nevede k rozvíjení vlastních schopností a talentových vloh. Škola je bohužel v mnoha ohledech promarněný čas.

Po škole narážíme

Postupně na to přicházíme sami, když nastupujeme do zaměstnání nebo zakládáme vlastní firmu. Musíme se naučit mnoho nového, chodíme na různá školení, semináře a pracujeme na sobě. Přesto může přijít situace, kdy vyhoříme. Začneme postrádat smysl naší práce, nic nás nebaví a jsme často unaveni. Někdy si dokonce myslíme, že žádný talent nemáme. Nedokážeme se pak ohodnotit ani prodat. Životní škoda.
Vraťme se do svého dětství a vzpomeňme si, co nás přirozeně bavilo.

Vzpomínky na dětství

• S čím a na co jsme si hráli?
• U čeho jsme dokázali vydržet hodiny?
• Kdy jsme ztráceli pojem o čase?

Někdy těžko nacházíme tyto vzpomínky, ale jsou klíčové pro naši spokojenou budoucnost. A nebojme se vrátit až do nejútlejšího dětství. Vždyť hraní bylo přípravou na naše jedinečné poslání. To co nás tak moc bavilo, má totiž spojitost s našimi talentovými vlohami.
[content_block id=30323]

Naše dovednosti

• Co jsme dokázali dělat snadno?
• Šli nám počty, psaní nebo mluvení?
• Při jaké činnosti jsme zažívali pocit naplnění?

Poté se vraťme do své přítomnosti a porovnejme, jak moc jsme se vychýlili od svého původního směru. Pokud jsme se příliš vzdálili, je ideální čas na změnu.

Jedinečné poslání

• Co můžeme ve svém životě nyní změnit?
• Kam chceme dojít?
• Co nás učiní šťastnými?
• Jaké vlastnosti na nás oceňují druzí?
• Jaká oblast nás zajímá?

Dělejme to pro sebe

Ano, je to mnoho otázek, ale mohou nám zachránit promarněnost života. Nikdy není pozdě a vždy je čas na změnu pro získání větší spokojenosti a naplnění. Už jste určitě sami poznali, že dělat práci jen pro peníze nebo společenskou oblíbenost k radosti nevede. A o tom život přeci je, užívat si ho a radovat se z vlastní práce.
 
Jaký je tedy první krok, který můžeme udělat už dnes?
A co si o tom všem myslí naše vlastní hlava?