Mozek není filozof. Mozek je noční hlídač.

Mám pocit, že člověk není stroj na rozhodování. Člověk není kalkulačka. Člověk není logický program.

Člověk je organismus na přežití. Nejdřív cítí. Až potom si to vysvětluje.

Nejsem stroj na rozhodování. Jsem organismus na přežití.

Když se v nás něco pohne – nějaké přání, nápad, touha, změna – nemáme v hlavě konferenční místnost s tabulí a analytiky. Máme tam spíš hlídače u dveří.

Ten hlídač se neptá:
„Co je správné?“
„Co je rozumné?“
„Co by bylo ideální?“

On se ptá jen na jednu jedinou věc: „Je tu bezpečno?“

Mozek není filozof. Mozek je noční hlídač.

Mozek nesedí v křesle s knihou v ruce. Nestuduje morálku. Nehledá smysl života. Mozek stojí u dveří. Má baterku. Má klíče. A kontroluje okolí.

Dívá se, jestli nehrozí:

• ztráta jistot
• ohrožení vztahů
• osamění
• odmítnutí
• nejistota
• bolest

A když něco z toho vycítí, spustí alarm. Ne myšlenkou. Ale emocí.

Emoce nejsou chyba. Emoce jsou zpráva.

Strach není slabost. Strach je informace.Radost není naivita. Radost je signál bezpečí. Nadšení není bláznovství. Nadšení je pocit prostoru.

Emoce nám neříkají, co je pravda. Emoce nám říkají, co je bezpečné.

Proč si myslíme, že rozhodujeme hlavou?

Protože hlava je dobrý vypravěč. Nejdřív se v nás něco pohne. Něco sevře. Nebo uvolní.

A teprve potom přijde příběh:

„Já se tak cítím, protože…“
„Rozhodl jsem se, protože…“
„Dává to smysl, protože…“

Ale ve skutečnosti:

Nejdřív přijde pocit. Až potom vysvětlení.

Hlídač u dveří

Představuju si mozek jako nočního hlídače. Neřeší filozofii. Neřeší ideály. Neřeší, co by bylo „nejlepší verze mě“.

On řeší:

„Nepřijde něco, co mě zničí?“
„Neztratím to, co mám?“
„Nezůstanu sám?“

A podle toho pouští nebo nepouští naše přání dál.

Co s tím můžeme dělat?

Nemusíme s mozkem bojovat. Nemusíme ho přesvědčovat. Nemusíme ho přetlačovat.

Stačí ho uklidnit.

Protože když se hlídač cítí v bezpečí, dovolí nám jít dál.

A pak se teprve můžeme ptát:

„Co chci doopravdy?“
„Kam mě to táhne?“
„Co je pro mě živé?“

Závěrem

Nejsme stroje. Jsme živé bytosti. Neřídí nás logika. Řídí nás pocit bezpečí. A možná je to v pořádku. Protože přežití bylo dřív než filozofie.