Nízké sebevědomí vzniká v době, kdy je ho dost

V době, kdy si uvědomíme, že máme nízké sebevědomí je již pozdě. Již ho opravdu máme. Nízké sebevědomí je jako mor. Užírá krásné chvíle našeho života a nešetří nás.

Lidé trpící nízkým sebevědomím nejsou nijak vinni, aby museli prožívat jiné chvilky než ti, kteří tímto syndromem netrpí. Přesto si ale v mnohých situacích musí vypít kalich svých nepříjemných pocitů až do dna. Nízké sebevědomí se k vám dostalo v již době, kdy jste o tom neměli ani tušení.

Jsou lidé, kteří překypují dostatkem silného vědomí a mají ho tolik, že to může být až otravné. Jsou na odiv všem, se kterými se stýkají a rádi ukazují své znalosti, zdraví, tělesnou konstituci i svá konta. Nebojí se ničeho a jejich mozek jim dovoluje si osahat ty nejnáročnější úkoly. Naproti těmto odvážlivcům nalezneme další skupinu lidí, kteří skrčeni, shrbeni a ustrašení před čímkoliv nejsou schopni říci svému okolí svůj názor, vstoupit do diskuse a bez obav z nepříjemných výčitek se pustit do přirozeného projevení sebe sama.

Jak je to možné, že mezi námi žije tolik odlišných jedinců s různou mírou hladiny pohledu na sebe? Čím je to dáno, že se tak zásadně odlišujeme jeden od druhého? Odpověď je jednoduchá. Mozek přichází na svět jako čistý a postupně, jak mu dorůstají neurony, se zaplňuje v závislosti na prostředí, kde roste.

Mozek je naprogramován tak, aby se intenzivně učil a nasával do sebe vše, co ve svém okolí vidí, cítí, slyší. Důkaz: v době, kdy jste o tom vůbec nevěděli, jste se naučili minimálně jeden jazyk. Kolik dalších věcí se vám zapsalo do mozku? Hodně. Vše, co jste doma viděli, slyšeli a cítili si vaše hlava přeložila po svém a uložila jako realistický pohled na svět. Tímto způsobem učení se jste si poprvé osahali svůj pohled na svět a váš posun do dospělosti jím byl již pouze doprovázen

Pojďme se podívat na několik důkazů, jak se nízké sebevědomí formuje:

Prosím, vezměte na vědomí, že zapsání Emoční rovnice do hlavy jedince se nestane jedním vyslovením nějaké věty. Děti jsou ke svým rodičům velmi shovívavé. Jejich motiv řídí láska a pokud je nezklameme, své způsoby nepřehodnotí. Pouze v extrémně vypjatých situacích, kde jsou hladiny emocí na maximální hranici, dochází k zápisu okamžitě (hádky, nepravdivá obviňování, nespravedlivé tresty). Když je nám totiž špatně, nepřemýšlíme o tom, zda to, co prožíváme, je pravdivé.

Jak již z mých článků víte, jakmile se Emoční rovnice zapíše do hlavy, podléhá dvěma zákonům Emočních rovnic. Jedinec, který prošel touto výchovou, se pak jednoho dne zařadí do společnosti a nestíhá se divit, kde se v jeho hlavě berou bolestivé myšlenky nízkého sebevědomí. Puzen vlastní hlavou utíká od lidí pryč, deformuje své přirozené chování, přetvařuje se, aby nemusel prožít bolestivé emoce, které mu generuje jeho vlastní mozek na základě dávno uložených dat.

Co s tím? Najít si své Emoční rovnice. Jak? Například s pomocí mé knihy Emoční rovnice: Odhalte svůj zdrojový kód.