Pomoc! Já neumím odpočívat!

Proč tak málo odpočíváme? Proč nejsme leckdy schopni si volné chvíle užívat naplno? Možná jste také jako malí slýchali, že nejdřív má přijít práce a pak teprve zábava, a dodnes se tím (ne)vědomě řídíte. Pojďte přijít na kloub tomu, proč to tak je, a přečtěte si pár tipů, jak si odpočinek pořádně vychutnat.

Určitě se mnou budete souhlasit v tom, že odpočinek by měl být samozřejmou součástí našeho života. Přesto se spousta lidí kvůli pracovním nebo domácím povinnostem k odpočinku dostává nedostatečně. A co teprve úplné nicnedělání, to si dovolí opravdu jen málokdo…

U některých je situace ještě horší – když už si volno naplánují, nejsou schopni si je užít.

Proč tak málo odpočíváme?

Odpověď je jednodušší, než bychom čekali. Ve většině případů jsme totiž odpočívat nebyli naučeni a není to nic, za co bychom byli oceňováni. Navíc stále platí, že z celospolečenského hlediska jsou spíše obdivováni lidé, kteří jsou pracovití a orientovaní na výkon. Pro některé je ono „NESTÍHÁM“ známkou úspěchu a něčím, za co by jej ostatní měli obdivovat a co by mu měli závidět.

Zpět do dětství

Jistě si vzpomenete alespoň na něco, co jste jako malí vídali či slýchali.
„Napřed si ukliď v pokoji, potom teprve můžeš jít ven.“ „Už máš všechno hotovo, že se tady tak povaluješ?“ „Takového lenocha si nikdo nevezme.“ „Podívej se na XY, ten je šikovný, celou sobotu uklízí na zahradě!“

Moc nám nepomáhají ani pořekadla, jako např.: Bez práce nejsou koláče. Nejdřív práce, potom zábava. Zahálka je matka neřesti. Práce šlechtí. Kdo nepracuje, ať nejí. Kdo spí, nežije.

A co teprve pravidla a zvyklosti, které jsme vysledovali. Z vlastní zkušenosti i z povídání znám nejrůznější situace, např.:

  • Doma se práce vždycky našla.
  • Pravidelný (a samozřejmě nutný) sobotní úklid, pak také vánoční, velikonoční, jarní atd.
  • Víkend patřil pracím na „baráku“/na zahradě.
  • Když přijel tatínek domů, honem jsme vyskočili na nohy a začali něco dělat.
  • O dovolené se jezdilo „na stavbu“, na pole…
  • Rodiče (unavení) usínali vždy už po televizních novinách.

Sečteno podtrženo – není divu, že nejsme schopní odpočívat a že si ani naplánovaný odpočinek pořádně neužijeme. To, co jsme zažívali (slyšeli, viděli), se stalo našim vnitřním hlasem. Navíc všechny tyto vzorce, posílené společenskými konvencemi, určují chování i v našem dospělém životě.

Výčitky svědomí a čekání na „AŽ“

Možná to znáte… Sednete si s knížkou ke kávě a už to začne: „Neměl bys jít raději dělat xxx?“ „No jo, to jsi celý ty, to by ti šlo, flákat se tady.“

Při odpočinku pociťujeme výčitky svědomí, často ten nátlak neuneseme a nakonec raději poslechneme dotírající myšlenky. Odpočinek odsouváme, na dovolené pracujeme, neustále žijeme s telefonem v ruce, abychom byli k dispozici zákazníkům, šéfovi…, během volna doháníme resty. To, že práce nikdy nekončí nebo že doba je taková, jsou jen výmluvy. Každému přece musí být jasné, že není možné čekat „až…“.

Je jen na nás, abychom tento „úprk do rakve“ zpomalili a život si náležitě užili.

Jak se naučit odpočívat 

  1. Tak jako si plánujete práci, je třeba si plánovat i odpočinek. A hlavně jej dodržet!
  2. Vyberte si to, co nejlépe vyhovuje vašemu životnímu stylu. Kdo pracuje hodně fyzicky, možná bude potřebovat odpočinek pasivnější, kdo psychicky, zase aktivnější. Pohyb, procházky, příroda, to jsou univerzální pomocníci při přepracování. Dávejte si však pozor na přesvědčení, že dovolená/odpočinek musí být vždycky aktivní – to také „zavání“ workaholismem.
  3. Poslouchejte svoje tělo! Čím více se budete snažit naladit na potřeby svého těla, tím líp pochopíte, kdy potřebujete odpočívat. Chce to čas, ale je možné se to naučit. Tělo nám dává signály, jenže my jsme často slepí a všimneme si, až když už je pozdě. Trápí nás pak časté bolesti hlavy, nemoci, bolesti zad atd.
  4. Dovolte si i úplné nicnedělání. Ano, ÚPLNÉ nicnedělání. Dopřejte si i dny (hodiny) bez plánu. Jen tak odpočívejte, nic nedělejte, nikam se nežeňte. Udělejte si třeba „sobotu v pyžamu“ nebo dvouhodinku zírání do lesa. A nebojte se! Znám už i případy zapřisáhlých aktivních lidí, kteří tvrdili, že na dovolené nedokáží nic nedělat, a taky se to naučili.
  5. Odpojte se. Aspoň sem tam, žádný telefon, žádná wi-fi. Zkuste o víkendu bez výčitek telefon vypnout nebo třeba jet na výlet a telefon nechat doma.
  6. Pozorujte své myšlenky při odpočinku. Jaké myšlenky se vynořují, když odpočíváte a nic neděláte? Všechno pozorujte a důkladně si to zapište. Nenechte se vystrašit leckdy i poměrně dost negativními myšlenkami o sobě samém. Když poznáte, co vám odpočinek blokuje a jaké vzorce vás ovlivňují, jste na dobré cestě ke změně. Tyto vzorce jsou totiž velice pravděpodobně vašimi Emočními rovnicemi a je třeba s nimi zatočit.

Jak to máte s odpočinkem vy? Co si ohledně odpočívání pamatujete z dětství? Podělte se s námi v komentářích pod článkem.

Přeji hodně kvalitního, plnohodnotného odpočinku.

Autor metody Emoční rovnice a kouč osobního rozvoje. Dopřejte si čistou hlavu a život bez problémů. Ošklivé věci se dají z hlavy mazat a nahradit novými programy. Nová hlava pak vyrábí nové a lepší myšlenky.

🎄🎁 DARUJTE BESTSELLER 🎄🎁

MÁ KNIHA

EMOČNÍ ROVNICE

Která pomohla již přes 30 000 čtenářům.

🎄🎁🎄🎁🎄🎁🎄🎁