Nelítej tolik, ty zbrkloune!

Mnoho rodičů se diví, proč jsou jejich děti ušlápnuté, s nízkým sebevědomím. Proč musí zrovna u toho svého potomka řešit šikanu a proč se ten jejich synek či dcera neprojevuje jako jeho vrstevníci?

Nedovedou pochopit, co se s jejich dítětem děje, že je jiné, že ho stále musí někam tlačit, že mu chybí energie a nemá dostatek nadšení pro hry venku jako ti ostatní. Snadno se pak stává terčem posměchu i násilí a vydírání. Silnější vrstevníci si z takových dětí rádi utahují a dělají si z nich otroky a terč posměchu. Oni jsou v tom ale úplně nevinně.

Vina je na vaší straně

Vinni jste vy, milí rodiče! Vy jste totiž od narození se svým dítětem. Vy jste na něj působili. Vy jste mu předávali svým životním příkladem, slovy, náladami a postoji přesné instrukce, jak se má k životu postavit a jak se chovat. Od vás přejalo vše, co bude později ve svém životě používat ku prospěchu či ke své zkáze.

Nyní uvedu příklady, které vycházejí z praxe a podíváme se, jak mozek později tyto matčiny příkazy interpretuje do života:

První skupina příkazů: Matka často ječí na svého synka: „Nelítej tolik“, „Sedni si konečně“, „Nechoď daleko“, „Stále lítáš“, „Drž se mě“.
Druhá skupina příkazů: matka často poukazuje: „Nic neuděláš pořádně“, „Dělej v klidu“, „Umažeš se“, „Jsi neschopný“, „Jsi k ničemu“.

Vytváření Emočních rovnic

Pro děti je ale úplně normální lítat, vždyť jsou tady na světě poprvé. Vše je pro ně nové, vše chtějí poznávat a jsou doslova sžíráni horlivostí a touhou k životu. Není divu, že jejich mozek jim dává povely k běhání od jednoho k druhému.

Jejich rodiče často nemají na jejich „běsnění“ náladu a právě v těchto chvílích ničí jejich životy a připravují je na osobní životní peklo.

Jak si dětský mozek přeloží matčiny výtky ze skupiny jedna? Třeba takto: „Měl bych být klidnější“, „Mé aktivity ubližují mámě“, „Je lepší být v klidu“, „Je lepší si někam zalézt“, „Pokud jsem v klidu, mám od mámy pokoj“, „Jako aktivní mohu mít problém“, „Za moji aktivitu může přijít trest“, „Mimo domov je nebezpečí“, „U mámy je bezpečí“.

Nyní se na tyto vzorce podívejte. Co budou způsobovat v hlavě dítěte? Jak budou formovat jeho chování ve škole? Budou tiché, budou si zalézat, budou hledat bezpečí u maminky, nebudou chtít jezdit na školní výlety a mnohé podobné projevy, se kterými u nich pak zápasíme. A co navíc, pokud se na ně někdo oboří, nebudou s tím umět zacházet.

A jaký vliv budou mít výroky ze skupiny dvě? Do ničeho se spontánně nepouštět, při své aktivitě se skrývat, rozhodně žít sterilně a nehrabat se v ničem, co není sterilní. Na všechno mít souhlas, nepřebírat odpovědnost, vinit se za své chyby. Takové děti se pak jeví jako lenivé, bez zájmu, pomalé, dlouho rozvažující a extrémně čistotné.

Pamatuji si na jednoho klienta, který puzen svým mozkem si po ukončení saunování ještě před odchodem na recepci 4 krát musel umýt ruce. A po čem vlastně, vždyť právě vyšel ze sauny? Po natažení trenýrek, po natažení ponožek, po uvázání tkaniček a po oblečení kabátu. Vše přece bylo podle něj špinavé…

Dávejte pozor na to, co jim říkáte

Takže nastávající i stávají matky i otcové, pozor na to, co říkáte svým potomkům. Všechno slyší a pečlivě si to zapisují, i když se zdá, že neposlouchají a vaše výroky jsou jim jedno.

Jeden klient mi vyprávěl o své matce, která mu neustále při různých příležitostech opakovala, že mu měla zakroutit krkem, když se narodil. Jaké zápisy vznikly v hlavičce tohoto člověka? Ani se raději neptejte…