Chovejte se k sobě s úctou

Co? Jak jako s úctou? S jakou úctou? To zní jak z dob T. G. Masaryka (a vlastně možná ano).

Jako bych vás slyšel…

Ano, s úctou. Ale co to vlastně je, ta úcta? Mám pocit, že k úctě jsme nebyli vychováni a vedeni. Já tedy aspoň ne.

Byli jsme určitě vychováni k poslušnosti, dále k soutěživosti, k podávání těch nejlepších výkonů, k tomu, abychom nebyli hlavně sobečtí, abychom moc nevyčnívali apod. Zkrátka nás perfektně ochočili. Ale že by nás vychovávali k úctě? Myslím, že ne. Poslušnost přece není to samé co úcta.

V dnešní době můžeme všude číst o sebelásce. Mám dojem, že článek nebo bonmot o sebelásce na mne vyskočí snad už i z konzervy.

Vím ale, že lidé si nějak nevědí rady se sebeláskou, nevědí, co si mají pod tímto pojmem představit. Říkají, že cítí, že asi nestačí jen jít občas na masáž, doma si zapálit svíčku a koupit si občas něco hezkého. Ne, to nestačí.

Ale zpět k té úctě. Víte, nejde mi ani tak o úctu ke starším lidem, k rodičům apod. ( i když také). Jde mi hlavně a především o úctu k sobě.

Myslím si, že když se budeme k sobě chovat s úctou,

• nebudeme si přece škodit (např. věčnými výčitkami, kritizováním, pochybnostmi o svých kvalitách a své hodnotě…);
• budeme mít pro sebe pochopení (nebudeme se bičovat, nebudeme potlačovat sami sebe, zaprodávat se, zapomínat na sebe…);
• nebudeme mít potřebu se někomu zavděčovat, dělat na svůj úkor, krčit se před autoritami;
• rádi si na sebe uděláme čas, na své zájmy, na své koníčky, na své myšlenky, na své plány, na své radosti;
• nebudeme na sebe hrubí, nebudeme dřít na 100 a více procent a zapomínat na odpočinek;
• rádi se hezky a pečlivě oblékneme;
• rádi budeme o sebe pečovat, nejen o vzhled, ale i o tělesné a duševní zdraví;
• budeme chodit upravení;
• nebudeme chodit po světě zamračení a se sklopenou hlavou;
• s úctou si pro sebe připravíme dobré a zdravé jídlo (žádný narychlo zhltnutý fast food, junk food, prostě jídlo, které nám škodí);
• nebudeme do sebe prát jakékoliv drogy;
• budeme chtít bydlet a žít v prostředí, kde se nám bude líbit, kde se budeme cítit příjemně;
• budeme se chtít obklopovat hezkými věcmi;
• budeme i od ostatních vyžadovat, aby se k nám chovali s úctou (přijde nám to pak samozřejmé);
• budeme se i k ostatním chovat s úctou (přijde nám to pak samozřejmé);
• a tak dále.

Škoda, že nás k úctě k sobě samému nevedli naši rodiče, prarodiče a učitelé, zkrátka lidé, kteří nás v dětství formovali.

Ale i dnes přece můžeme změnit chování k sobě. Pojďme to zkoušet, trénovat, myslet na to.

A vy, kteří vychováváte své děti, vnoučata či žáky, veďte je prosím k úctě k sobě.

Jsem přesvědčená o tom, že chovat se k sobě s úctou znamená

• žít spokojený život,
• být zdravý,
• nemít deprese,
• nemít úzkosti,
• nemít panické ataky a jiné poruchy,
• nemít strachy.

A to vážně není málo!