Emoční rovnice v době těhotenství

Emoční rovnice nás mohou provázet v různých etapách života. V každé chvíli nám mohou ukazovat naše vnitřní nastavení. Pomoci nám, abychom svoji situaci, pokud nemáme pocit, že ji prožíváme podle svých desítek, mohli doladit a posunuli se tam, kde opravdu chceme být. Dělají nám průvodce i ve vzácných chvílích, které můžeme prožít jen jednou za život.

Jednou z takových významných životních etap je těhotenství. Záměrně nepíšu jen o životě ženy, protože těhotenství je v současné době vnímáno jako společná událost, není jen záležitostí ženy, jak tomu bylo kdysi. A oba partneři často vnímají, že těhotenství výrazně mění i jejich vztah.

Těhotenství je právem nazýváno jiným stavem. Jsme více citlivé, objevují se v nás dosud neznámé pocity. Někdy mají ženy pocit, že se nemají čeho chytit, všechny jistoty se jim nepochopitelně ztrácí před očima. Některé z nás máme tendence si tyto pocity vyčítat. Snažíme se je potlačit, často vůbec nechápeme, proč se v nás tyto nálady objevují. Není nám jasné, proč se na jednu stranu těšíme a na druhou stranu máme obavy.

Vnímáme silněji nebezpečí ve světě, obáváme se, že by nás mohlo zradit vlastní tělo, cítíme nejistotu ve vztahu s partnerem, bojíme se porodu, obáváme se už dopředu nástupu do práce po mateřské dovolené… Jsme více citlivé. Jsme více bezbranné vůči nepříjemným zprávám, které jsme dříve nechávaly projít bez povšimnutí. Jako bychom si potřebovaly prověřit, čemu můžeme opravdu věřit, na co se můžeme opravdu spolehnout.

V čem nám mohou být Emoční rovnice v době těhotenství prospěšné?

• S jejich pomocí se můžeme připravovat na porod.
• Pomohou nám uvědomit si, zda prožíváme nějaké skryté obavy. Můžeme s nimi pracovat a ideálně již na začátku těhotenství odstranit případný strach z průběhu těhotenství i samotného porodu.
• Umožní nám prozkoumat svůj kvadrant vztahů.

V každé oblasti je vítané přistupovat ke zkoumání s láskou. Brát jednotlivá zjištění jako něco, co zde je a konečně může odejít.

Nabízí se nám několik oblastí:

Vztah maminky k děťátku.

Podle postupu práce s Emočními rovnicemi si můžeme uvědomit, na jakém čísle vnímáme náš vztah k děťátku, k těhotenství. Pokud nemáme desítku, zkusme přijít na to, co nám v krásném prožívání těhotenství brání.

I když si dítě přejeme a těhotenství si naplánujeme, spolu se změnou parametrů se mohou objevit situace a pocity, se kterými jsme nepočítaly.

Mohou se objevit skryté obavy, strach, můžeme se cítit nejisté co se týče prožívání tělesných změn, nepřipravené na situaci a novou roli, která nás čeká.

Můžeme se zcela přirozeně obávat, zda vše zvládneme. Často jsme vystrašené z vyprávění kamarádek o jejich vlastním těžkém porodu. Pokud strach nezpracujeme, nejen že si jej neseme s sebou často zbytečně po celou dobu těhotenství, ale navíc dáváme i děťátku jasné signály o tom, že jeho život může být ohrožen.

Je moudré si tyto pocity přiznat. Nepotlačovat je v sobě. Protože v nás žije a roste nový život. A ten naše emoce velmi citlivě vnímá. Staví z nich svůj svět.

Jen to, co si přiznáme, může odejít.

Vztah našeho partnera k děťátku.

Prožívání emocí a jejich uvědomování se víc a víc otevírají i muži. Pokud má partner zájem, je zde příležitost i pro něj. Můžeme prozkoumat, na jakém čísle vnímá svůj vztah k dítěti. Uvědomit si, co mu brání v prožívání desítky. Podívat se do sebe, jak se cítí připraven na roli otce. Zda se těší. V čem pociťuje obavy a nejistotu.

Prozkoumat kvadrant partnerského vztahu.

Těhotenství mění vztah mezi partnery. V době příprav na příchod děťátka můžeme na vzájemný vztah zapomínat. Často díky potřebě stihnout vše, než se dítě narodí, žijeme více v budoucnosti. Můžeme se tak znovu jeden na druhého naladit. Znovu jeden o druhém vědět. Věnovat se jeden druhému.

Partner nás v době těhotenství chrání, je pro nás oporou. A často se právě muži cítí i přes svoji snahu ženou odmítáni. Jako by se jim vzdálila. Zde je krásná příležitost zůstat nejen otevřeni jeden k druhému, ale společně svůj vztah i vědomě prohloubit.

Být otevřeni vůči svým pocitům je věc, kterou můžeme zpětně ocenit víc než to, že jsme měli pro miminko nachystaný kočárek s nejmodernější výbavou.

Zkoumáním vlastního těhotenství i vztahu často léčíme naše vlastní pocity, které v sobě máme hluboko uloženy ještě z doby, kdy jsme sami byli v maminčině bříšku.

Vztah s dítětem, který jsme pěstovali od prvního okamžiku, nekončí tím, že dítě odchází v dospělosti z domova žít svůj život. Naopak. Víme, že spojení, které jsme kdysi navázali, ač jsme naše děťátko ještě neviděli, je stále pevné, i když se nám naše dítě znovu ztrácí z očí.