V minulosti byli lidé přesvědčeni, že hysterie je problémem žen. Není to však pravda. Hysterií neboli histriónskou poruchou trpí jak ženy, tak muži, i když už žen je tato porucha osobnosti přeci jen častější. Odhady výskytu této poruchy v populaci se velmi liší podle definování míry závažnosti symptomů. Pohybují se však v pásmu mezi 6-45 %.
V dnešní době už se v oficiální klasifikaci nehovoří o hysterické poruše (kvůli jejímu pejorativnímu přídechu), ale hovoří se histriónské poruše. Její příčinou jsou nejčastěji narušené vztahy v primární rodině. Za vznik poruchy pravděpodobně mohou nedostatečně emočně dostupné matky nebo příliš kritičtí otcové, kteří v dcerách vytvoří strach ze všeho mužského.
V povaze hysterických osob hraje důležitou roli lež, simulování, účelové reakce, sekýrování druhých, vynucování si projevů lásky, intrikování a udavačství. Hysterie někdy může souviset s depresí a někdy může jedna přecházet v druhou. Hysterie se ale od deprese liší především teatrálností v chování.
Mezi projevy histriónské osobnosti lze zařadit citlivost, nestálost, egoismus, sebestřednost, marnivost, teatrální exibicionismus. Lidé s histriónskou osobností nevědomě předstírají emoce a nevědomě manipulují s city jiných lidí. Rádi jsou středem pozornosti a rádi předvádějí dramatické výstupu před publikem. Histrión nedokáže být v klidu, nesnáší nudu a stereotypy.
Proto se sám neustále snaží vyvolávat rozruch, všechno zveličuje.
Takovémuto člověku většinou hodně záleží na vzhledu. Má potřebu být atraktivní, záleží mu na fyzické přitažlivosti, druhé svádí, často s nimi flirtuje.
Snad nejcharakterističtějším rysem histriónské poruchy je jakási schopnost klamat tělem. Lidé s touto poruchou se dokážou zcela jinak chovat na veřejnosti (často dělají velice dobrý první dojem) a jinak v soukromí.
Pozor! Těžce hysterická osobnost se uvádí jako kontraindikace manželství. S takovým člověkem je totiž velice těžké žít. Druhého sekýruje, manipuluje s ním… Histrióni navíc od druhých očekávají, že budou automaticky uspokojovat jejich potřeby. Oni sami na oplátku nic nenabízejí.
U mužů se tato porucha projevuje buď jako zženštilost (změkčilost) nebo jako přehnané předvádění mužnosti a nadměrné zdůrazňování vlastní síly, svalů, hrdinských skutků. Muži se stylizují do role svůdců či sexuálních polobohů.
O hysterii u dítěte mluvíme tehdy, když se dítě dostane do afektu, který převáží nad racionální složkou v chování. Dítě se začne třást, začne přehrávat, vybuchne v pláč, nemůže se nadechnout, má panický strach a hrůzu v očích.
Jak s hysterickým dítětem jednat? Takovémuto dítěti je třeba dávat jasné a srozumitelné pokyny, co má dělat. Vzít ho např. do náručí, říct mu, ať přestane křičet a podívá se na vás.
Hysterie v mírné podobě může být pouze dočasným projevem nezvládnutí situace, vážné případy jsou však posuzovány jako duševní nemoc. Při práci s lidmi s touto poruchou je třeba akceptovat jejich potřebu pozornosti s jistou dávkou vlídnosti. Je důležité udržet si emoční odstup, vyhnout se příliš blízkému osobnímu vztahu a zaujmout neutrální pozici. Pozor je třeba dát na to, aby jejich případná manipulace byla včas rozpoznána.
Léčba hysterie je obtížná, pokud je vůbec možná. Samozřejmě lze kombinací psychoterapie a farmakoterapie mírnit projevy. Je také možné navštívit kouče, překontrolovat emoční minulost a např. pomocí emočních rovnic ji “napravit”. Má-li člověk špatné zážitky a zkušenosti z minulosti, jsou právě emoční rovnice způsobem, jak zajistit, aby tyto zážitky a zkušenosti neměly negativní vliv na současný či budoucí život. Stačí provést pár změn v hlavě a především „nahrát“ do podvědomí nové vzorce.
ZÍSKEJTE KONTROLU NAD SVOJÍ ZLOBIVOU HLAVOU
a objevte lepší verzi sebe sama odhalením špatných programů z dětství