Jedna hlava – dvě formy myšlení 2. díl

Kritický činitel

Mezi VĚDOMOU a PODVĚDOMOU myslí existuje činitel označovaný jako „kritický faktor“. Kritický faktor u každé myšlenky VĚDOMÉ mysli žádá PODVĚDOMOU mysl o souhlas, zda je možné danou informaci předat dál.

Někdy souhlas obdrží, jindy nikoli.

Podle mnohých vzniká výše zmíněný kritický faktor ve věku šesti let. Z hlediska EEG mozek dosud nenarozeného dítěte a novorozence využívá převážně vlny delta a théta, a to až do šesti let věku. Tato úroveň mozkové aktivity se také nazývá hypnotický stav.

V hypnotickém stavu dětem není třeba aktivně vštěpovat konkrétní přesvědčení. Hlavní názorový systém si totiž vytvářejí pouhým pozorováním a interakcí s rodiči, sourozenci, vrstevníky, učiteli, náboženstvím a televizí.

Zhruba do věku šesti let se učíme velmi rychle. Stačí se podívat, jak rychle jsou děti schopny vstřebávat nové informace. Důvodem je skutečnost, že u nich dosud nepůsobí kritický faktor.

Jak kritický faktor funguje

Uvedu příklad: Jakmile kritický faktor vznikne, začne vytvářet novou skupinu problémů. Řekněme, že patříte mezi kuřáky, ale svého zlozvyku se chcete zbavit. Říkáte si tedy: „Chci přestat kouřit.“ Takto hovoří vaše VĚDOMÁ mysl. Kritický faktor se následně obrátí na PODVĚDOMÍ a zeptá se, zda tato myšlenka může vstoupit.

Zvyky, jako je kouření, totiž má na starosti právě PODVĚDOMÍ.
Přestat kouřit je sice moudré, PODVĚDOMÍ ovšem vždy volí cestu nejmenšího odporu a změnám odolává a kvůli této své vlastnosti dané myšlence nedovolí vstoupit.

PODVĚDOMÍ funguje na základě „principu nejmenšího úsilí“. Má rádo věci tak, jak jsou, a preferuje rutinu. Logicky tak nesnáší změny.

Vzhledem k tomu, že má PODVĚDOMÍ odpor ke změnám a rádo ponechává věci tak, jak jsou, může se dokonce pokoušet kouření ospravedlnit pomocí výmluv jako „kouření mi pomáhá snížit míru stresu“ nebo „díky kouření necítím úzkost ani zlost“. Žádost „s kouřením přestat“ tak může být zamítnuta.

Je zřejmé, že jakmile tyto skryté PODVĚDOMÉ bloky a názory nahradíme, nic už nám nebude stát v cestě, abychom se stali nekuřáky nebo abychom změnili jakýkoli jiný zvyk či jakýkoli jiný aspekt života. Dané překážky jednoduše zmizí.

Pro kritický faktor s oblibou používám ještě jedno označení – strážný. Tento strážný, jak již dané označení napovídá, chrání hranici s vnějším světem a rozhoduje, co pustíme dovnitř.

Funkce strážného je velmi jednoduchá, a to v zásadě udržovat status quo. Jeho hlavním záměrem je usnadnit nám život tím, že odmítne jakoukoli informaci, která neodpovídá programu PODVĚDOMÍ, jenž v nás již běží. Díky tomu totiž nemusíme neustále činit nová rozhodnutí.

Strážný je proto navržen tak, aby nové informace nepouštěl dovnitř – což je nesmírně užitečné v případě, že se nás někdo pokouší přimět, abychom udělali něco hloupého, například když nám tvrdí, že „pokud skočíme ze střechy, poletíme jako pták“.

Může ale také výrazně škodit, například když v nás udržuje názor nebo zvyk, kterého se chceme zbavit.

Strážný má k dispozici několik velmi účinných nástrojů, například emoce jako strach, pochybnosti, obavy a hněv. Jedná se o psychologické obranné mechanismy, které automaticky odmítají nové informace.