Kde brát v práci radost?

Když jsme byli malí, často jsme se smáli. Smáli jsme se někdy i tehdy, když v tom dospělí neviděli žádný smysl. Vysvětlovali nám, že ke smíchu musí být důvod. Nastavovali v nás pravidla toho, kdy se smát můžeme a kdy ne.

Vypadá to, že jsme se museli kdysi zbavit své dětské a čisté radosti, abychom ji později už jako dospělí začali u sebe opět hledat a zkoušeli ji pracně navracet zpátky do našich životů.

Možná proto teď tak často zapomínáme na to, co je v našem životě opravdu to podstatné. Na to, co nám dělá radost. Málo se ptáme sami sebe, co nás činí šťastnými. Ztrácíme přehled o tom, co nás opravdu baví, a vzdalujeme se naší přirozenosti.

Jako příklad ze své praxe mě napadá případ mojí klientky. Dosáhla svého cíle a vybudovala si svůj vlastní kosmetický salon. Stala se podnikatelkou a práce ji moc bavila, ale vydělávala zatím méně, než si představovala.

Říkala, že nemá radost. Že ji bude mít, teprve až… Až bude mít větší příjmy. Až bude mít víc klientů. Až, až, až… Tak jsme ta její „až“ vyměnily. Daly jsme místo nich vděčnost. Vděčnost za to, co už dokázala. Vděčnost za to, jak je šikovná. Vděčnost za to, že se nevzdala svých snů a neposlechla rady těch, kteří jí nevěřili. Klientka odcházela už ten den s pocitem úlevy.

Ke svému štěstí nepotřebujeme být dokonalí a také nepotřebujeme mít všechno hned. My dospělí v sobě máme občas pocity toho, že se toho po nás chce ještě mnohem víc, a nastavujeme si tak naše vlastní hranice radosti.

Možná by nám mohlo pomoci, kdybychom se učili od našich dětí. Dělají s nadšením to, co je baví. Nepřemýšlejí primárně nad tím, co za to dostanou, kolik na tom vydělají. Staví si komín z kostek a mají z toho radost. Ten příjemný pocit uvnitř nás samých, že něco tvořím pro sebe i pro druhé a je mi u toho hezky.

Co nám může pomoci, pokud děláme to, co nás baví, ale stále nenacházíme vnitřní radost?

Udělej si pro sebe takovou malou vnitřní meditaci. Sám se sebou. Představ si, že jsi malé dítě, které si zaslouží pochvalu, uznání, pochopení. A to si také sám sobě naordinuj. Alespoň každý den několik pochval a třeba i před zrcadlem.

Tak například si můžeš říkat tyto pochvaly, které si uprav podle toho, jak je sama chceš cítit:

• Jsem tak skvělá, že jsem si dokázala vybudovat svůj vlastní salonek. A vůbec nevadí, že zatím nemám tolik klientů, protože vím, že mi postupně začnou přicházet. Děkuji sobě za svou tvořivost. Zasloužím si pochvalu.
• Jsem vážně hodně dobrá, že jsem se nenechala ovlivnit druhými, kteří mě od mého záměru uskutečnění snu odrazovali. Děkuji sobě za svou odvahu.
• Jsem šťastná, že mohu pracovat pro druhé lidi s láskou a nadšením. Děkuji, že v sobě dokážu rozvíjet svůj talent.
• Děkuji, že mohu pracovat s radostí. Jsem vážně skvělá a i přesto, že se mi zatím ještě všechno úplně nepodařilo, se mám moc ráda!

Přeji nám všem, abychom pracovali s láskou a radostí.