Naformátujte si mozek jasnými pokyny

Je až neskutečné, jak neurčitými informacemi zásobujeme osoby v našem okolí a bohužel i svůj vlastní mozek. Zaposlouchejte se a uslyšíte na otázky jako: „Dáš si chleba s máslem?“ odpovědi:  „Ani ne… Asi jo… Nevím… No jestli si dáš ty, dám si taky… A kolik toho másla tam je?… A ty si dáš?“

Zaznamenáte i množství dalších nepřesvědčivých reakcí obsahujících slova možná, snad, asi, třeba… Co si z toho má tázající vzít? Popravdě to, co chce, protože všechny varianty jsou možné. Možná tedy chleba s máslem dostaneme, možná ne.  A to bez ohledu na to, jestli jsme ho vůbec chtěli.

Podobně je to s mozkem. I tento nejvýkonnější počítač světa bude z nejasných vstupních informací překvapivě zmatený. A časem přehřátý bude vypovídat službu. Nemůžeme se divit, že mozek odpovídá stejně nejasnými výstupy, jako byla vstupní data. Jednou nás pošle vpravo, podruhé na druhou stranu, potřetí vpřed. Přihraje nám na jeviště života to, co nám vzápětí vezme. Dlouhodobým výsledkem je, že se nehneme z místa ani o píď, natož abychom se zásadně přiblížili k realizaci našich životních snů. Nějaký efekt naše trápení přece jen má. Je to ztráta energie, bezmoc, deprese a pocit, že ani nevíme, kdo jsme a co chceme, což dále prohlubuje zmatenost informací našemu mozku.

Co nás vede k tomu, že se nejsme schopni vyjadřovat jasně?

Je za tím výchova a naše známé rovnice. S největší pravděpodobností nás nikdo jako malé nepodporoval a neříkal nám, že to, co chceme, je dobře, že na to máme právo, že nejlepší odpovědi nám dá naše vlastní hlava. A když jsme se projevili autenticky, řekli nám, že se to nedělá, že bychom raději měli držet pusu a krok, že názor dospělého či autority je důležitější než ten náš. Že máma s tátou vědí nejlíp, co je pro nás dobré. Že práce, která nás baví, je k ničemu a stejně se jí neuživíme.

A jak ze začarovaného kruhu ven?

Dejte své hlavě jasné pokyny! Jmenuju se Kristýna Mášová, cítím se tak a tak a právě teď potřebuju to a to.

Prvním krokem je uvědomění aktuálního skutečného pocitu. Když tento krok zvládnete, máte na půl vyhráno. Divili byste se, kolik lidí vám na odpověď: „Jak se právě teď cítíte a co byste potřebovali k tomu, abyste se cítili líp?“, odpoví po dlouhém přemýšlení, že NEVÍ! Ale já to chápu, protože kouč bude možná první člověk v životě, který se vás na to zeptá.

Druhým krokem je jasný pokyn mozku i našim blízkým, co mají dělat.
Chápu, že v zásadních otázkách života si nebudete hned jistí. Ale budete si jistí v drobnostech. A právě v těch dáte svému mozku jednoznačně najevo, že máte jasno, že víte, jak se cítíte, že víte, co chcete, a nebojíte se to realizovat. A tak příště, až se vás někdo zeptá, jestli chcete chleba s máslem, se nejprve zeptejte sami sebe: Mám na to chuť? A až svou pravdivou odpověď budete znát, sdělíte ji JEDNOZNAČNĚ tomu, kdo se ptá. Tedy: „Ano, chci“, nebo: „Děkuju, nechci.“

Cvičně se zamyslete i několikrát za den, jak se právě teď cítíte a co byste potřebovali, aby vám bylo líp.

A víte, co bude následovat? Uleví se vám, protože nebudete ztrácet čas a energii neustálým analyzováním stále stejného. V hlavě budete mít věci setříděné a budete konečně po dlouhé době vědět, co chcete a co proto udělat.

Dejte tedy SBOHEM všem těm ASI, SNAD, MOŽNÁ a užijte si hodně zábavy při formátování svého počítače, protože osobní růst ve skutečnosti zábavný je. 

Autor metody Emoční rovnice a kouč osobního rozvoje. Dopřejte si čistou hlavu a život bez problémů. Ošklivé věci se dají z hlavy mazat a nahradit novými programy. Nová hlava pak vyrábí nové a lepší myšlenky.

ZÍSKEJTE ZÁZNAM SEMINÁŘE

JAK NAJÍT A UDRŽET PARTNERA

A ZAČNĚTE PRACOVAT NA VAŠICH VZTAZÍCH. KDY JINDY KDYŽ NE TEĎ!