Co se skrývá za silou vůle a jak ji využít pro sebe?

Mimoto je ovšem velmi důležité pochopit ještě jednu věc: Většina lidí se snaží změnit své zvyky a přesvědčení pomocí vůle. Přestanu kouřit.

Zhubnu. Získám sebevědomí. Zbohatnu. A tak dále.

Potíž je ovšem v tom – věřte tomu, nebo ne – že nic takového jako síla vůle neexistuje!

Máte vůbec nějakou sílu vůle?

Skutečnost je taková, že sílu vůle ani nemáme, ani nám žádná nechybí. Když totiž uplatňujeme to, čemu se většinou říká „vůle“, ve skutečnosti dochází k tomu, že naše vědomá pozornost potlačuje pozornost podvědomou.

Jinými slovy – to, k čemu byla PODVĚDOMÁ mysl naprogramována, je vždy možné vědomě potlačit. Pokud například kouříte a vědomě se rozhodnete, že s kouřením přestanete, pravděpodobně následně nebudete kouřit – na chvíli. Jakmile vás však něco rozptýlí, opět sáhnete po cigaretě. Vaše PODVĚDOMÁ pozornost totiž říká, že kouříte, takže si logicky zapálíte.

Totéž platí u diety. Co se stane, když naše „síla vůle“ poleví a nás něco rozptýlí? V ruce se okamžitě objeví tvarohový koláč. Proč? Protože moc okamžitě přebírá naše PODVĚDOMÁ mysl a my se opět vracíme do starých kolejí, což v tomto případě znamená sáhnout po tvarohovém koláči.

Máte sklon k prokrastinaci?

Řekněme, že máte sklon k odkládání, tzv. prokrastinaci. Pomocí „síly vůle“ se tak pokusíte s tímto zlozvykem skoncovat. Chvíli se vám daří, ovšem jen do okamžiku, než vaši vědomou pozornost něco rozptýlí. Co bude následovat? Opět začnete odkládat jako dříve.

Když se vědomě pokoušíme o změnu (pomocí toho, čemu se někdy říká „síla vůle“), vše je v pořádku a naše odhodlání funguje.

Jakmile nás ovšem něco rozptýlí, moc okamžitě převezme program PODVĚDOMÍ (a my jednáme jako předtím, než jsme se o změnu pokusili).

Když se o změny pokoušíme pomocí nesprávné části mysli…

Nejprve si musíme uvědomit, že pokud se nám nedaří dosáhnout změn, neznamená to, že máme slabou vůli ani že se změnit nedokážeme. Provádět potřebné změny nejsme schopni jednoduše proto, že se o to pokoušíme pomocí nesprávné části mysli. Pozornost totiž uplatňujeme na špatném místě.

Člověk nemusí být zrovna jaderný fyzik, aby pochopil, že je nutné změnit program PODVĚDOMÍ neboli automatické naprogramování, jinak budou jeho výsledky stále stejné, bez ohledu na úsilí, které k provedení změny vynaložil.

Dosáhnout tohoto cíle lze mnoha různými způsoby. Jedním z nich je chybné programy najít a vymazat je z hlavy. Metoda Emočních rovnic umí vytvořit a vložit protiprogram tak, že se při jeho vkládání dokáže vyhnout výše zmíněnému kritickému faktoru neboli strážnému a umožňuje tak přepsat program PODVĚDOMÍ, díky čemuž od života nakonec získáme to, co chceme, a to bez jakéhokoli úsilí či přemáhání.