I peníze dokáží rozložit dobrý vztah

Stejně tak jako nevěra dnes pustoší vztahy jako mor, tak i peníze dokáží umořit příjemnou atmosféru vztahu. Někteří se o nich bojí mluvit, jiní by zase o nich mluvili stále. Jejich přítomnost však z našeho života nevymažeme.

Ať už se nám to líbí nebo ne, tak se v civilizované části světa nedá bez peněz žít. Lidé peníze milují i proklínají. Jedni si myslí, že jsou největším vynálezem lidské společnosti, a druzí je považují za kořen všeho zla.

Faktem však zůstává, že bez nich se budeme muset odstěhovat pod most nebo do jiné části světa.

Peníze jsou jako krev. Stále kolují a rozvádějí životodárné, ale i smrtonosné látky po celém těle. A je špatné, když je krve málo, nebo příliš. Stejně tak finance jsou udržovatelem civilizovaných kultur, protože vše převádějí na hodnotu směny, a tím dávají společnosti formát i rozvoj.

Společnost má své finanční zákonitosti, stejně tak jako rodina a jednotlivec, a jejich nerespektováním se dostáváme do pasti. 

Učíme se již jako malý děti

Již jako děti poznáváme sílu financí, když máme chuť na zmrzlinu. Víme, že maminka musí vytáhnout z peněženky papírky a dát je paní zmrzlinářce. Učíme se, že nic není zadarmo a že se musíme naučit je mít, abychom mohli získat, co si přejeme.

S tímto naučením vstupujeme do světa. Víme, že musíme mít, abychom mohli získat. Lidský život se stává již od útlého mládí honbou za tím, co chceme vlastnit a jíst.

Společnost nás tak vtáhne do koloběhu vydělávání, aniž bychom měli možnost se na chvilku zastavit a zhodnotit, o co v tom kolotoči vlastně jde. 

Jaká je naše finanční gramotnost?

Národní dluh stoupá, zadluženost jednotlivců stoupá, zadluženost rodin stoupá. Ale kam to všechno jde? Proč všichni stále chtějí, ale nemají?

Jsme ve financích jako malé děti. Chceme zmrzlinu, a tak pro její dosažení otravujeme maminku tak dlouho, až ji získáme. V dospělosti otravovat nemůžeme, ale máme k dispozici lehkou půjčku od banky. Dostaneme své vytoužené po podepsání několika papírů. 

Na pokraji krachu a bídy

A tak to postupuje stále dál. Chceme auto, dům, televizi, dovolenou. Chceme více a více, a banky nás v našich touhách podporují. Cítíme se šťastní, ale na jak dlouho? Úroky narůstají, spotřebitelské indexy rostou rychleji než mzdy, inflace si své také ukousne. A kolik nám pak zbude na konci měsíce v peněžence?

400.000 obyvatel našeho národa je na hranici bídy a dalších 2 000 000 obyvatel nevydrží se svými úsporami déle než 3 měsíce, pokud by přišli o svůj příjem. Jsme plně pohlceni společenským tlakem mít, ale již neuvažujeme, jak a kolik za to budeme muset zaplatit.

Přemýšlejme ale trochu. Bankám je jedno, že jednou nebudete mít. Vezmou si váš dům, vaše auto, vaši televizi. Novodobé zlodějství? A proč ne? Sami jste s tímto způsobem na začátku souhlasili.

Pokud vše půjde stejně jako dodnes, hodně lidí se jednou ráno probudí, a bude muset prodat svůj dům, auto, televizi, a dokonce i sami sebe do novodobého otroctví. Budou muset pracovat dvakrát více, aby zaplatili své vypůjčované peníze a úroky z nich plynoucí, které budou dvakrát vyšší, než v době půjčování.

Jak je to možné? Existuje totiž ekonomická fluktuace. Jsou období nahoře, a dole. Ale o tom vám dnes nikdo pravdu neřekne. Kdo o tom ví, již se připravuje na ten čas, kdy se vše bude prodávat pod cenou, protože se lidé houfně budou zbavovat zapůjčeného přepychu. 

Nečekejte na osobní krach!

Špatná správa osobních financí je jako rakovina. Musíte s ní žít, dokud vás zcela nepohltí a nezničí. Je jako špatný vztah a zdraví. Deptá vaši osobnost zevnitř a vy nevíte, co s ní máte udělat.

Nečekejte na osobní krach. Nenechejte se vyprovokovat masou společnosti k neustálému půjčování. Začněte se raději vzdělávat v oblasti osobních financí. Naučte se základní pravidla budování hojnosti, naučte se pracovat s hlavou tak, abyste si jednou mohli pogratulovat k dosaženému bohatství a nemuseli se smířit s vyschlou kasou.

Bohatý člověk je ten, kterému přibývá, i když nepracuje.