Jak vybrat profesi, která by mě bavila?

Každý člověk v sobě nosí touhu dělat věci, které jsou pro něj smysluplné. Které jsou pro jeho okolí nezaměnitelné a kde pouze on je tím, kdo je schopen nasytit potřeby těch kolem svými projevy, službami, růstem, vařením, mluvením, sportem, vyučováním, bavením. Proto hledá způsob, jak najít práci.

Celý svět je navržen tak, aby se jedinec vyvíjel nejen ve svůj vlastní prospěch, ale i pro růst těch kolem sebe.

Již mimino má ve své hlavě uložen kód pro práci, která je pouze pro něj a ve které nikdo nikdy nebude stejný jako on sám. Během výchovy se ale děje to, že nepoučení rodiče vnuknou dítěti pro něj cizí programy, které ve finále blokují talentové projevy.

Každý z nás se chceme spontánně projevovat

Jen si to zkuste představit, že se maličký chce spontánně projevovat a od matky často slyší: to dělej, to nedělej, to je špatně, to se nehodí, měl bys raději dělat toto a tímto ztratíš pověst. Nebo: všichni děláme toto, tak bys to měl dělat i ty.

Tímto se v mozku jedince stane to, že talent a svobodný projev jsou zatlačeny do pozadí a řídící rovnicí chování je uspokojit, nevybočovat, nedráždit a sloužit.

S těmito nastaveními ale talent sotva později vyleze na povrch. Pokud se ale nemá šanci projevit, mozek v kvadrantu práce začne hlásit nepříjemné emoce, myšlenky zmaru, lenost, nechuť a podrážděnost. A má na to dost velký výpočetní výkon – 38 milionů × 1015 operací za vteřinu, aby si všechna data v sobě uložená dokonale propočítal.

No a výsledek: mnoho lidí v práci, kterou nemají rádi, která je nebaví a do které se netěší a za kterou ani nemají hodně peněz.

Rozumíte své poslání a talentu?

Dnešní lidé vůbec nerozumí svému poslání a talentu, a proto se mezi sebou stále perou a válčí. Na planetě, kde je všeho dost, mají pocit, že je málo. Je tomu tak i proto, že lidé nejsou vedeni k uvědomění si svého talentu, své nezaměnitelné mise, své upřednostňované vize světa.

Kdybychom všichni dokázali opustit představu toho, co se má, a opovážili se dělat přesně to, kde cítíme jako svoji misi, svoji často neodůvodnitelnou touhu se projevit i tak, jak nás ještě nikdo neviděl, celý svět by se změnil, pracovní proces by plynul skoro samovolně a nikde by nebyly vidět otrávené tváře.

Jak si člověk může uvědomit, že může najít i práci, která ho baví?

1. Zastavit se a uvědomit si, že se v té své necítím dobře.
2. Uvědomit si, že mozek je dokonalý stroj a že vše hodnotí podle dat v sobě uložených.
3. Uvědomit si, že dobrý pocit z práce je pro každého člověka.
4. Uvědomit si, že pokud nebudu využívat svého talentu, dobrý pocit se dlouhodobě nedostaví.
5. Sledovat své činnosti, u kterých se cítím dobře a na ty se postupně orientovat.
6. Položit si otázku: Kdybych měl poslední rok života, co bych dělal?
7. Slíbit si, že nebudu nikoho svou prací uspokojovat, ale budu dbát přednostně na svůj dobrý pocit.

Proč tolik lidí pracuje v profesi, která je nebaví?

Hlavně proto, že jsou špatně nastaveni z dětství. Jejich talentová vloha, která vznikala již během formování mozku od 42. dne po početí, byla postupně zakalována a přemazávána rodičovskou autoritou a nakonec člověk na základě popudu: to dělej, skončil úplně někde jinde, než původně chtěl či měl.

Je to děsné, místo toho, abychom spoléhali na dokonalost stvoření, cpeme do výchovy své vlastní paskvily a vzorce, a tudíž nemůžeme očekávat, že naši potomci a potažmo celá společnost předvede nějaký zázrak. Dokud lidé nebudou schopni sami si najít svůj talent, čili odházet balast navezený během růstu, nebudou ve své práci spokojeni a ani své potomky nebudou s to vychovat tak, aby neblokovali své úžasné předdefinované mise.