Kariéra jako nástroj pro potěchu rodičů

Klientka je krátce po vystudování vysoké školy a nyní studuje postgraduálně v zahraničí. Při studiu zároveň pracuje, aby získala potřebnou praxi v oboru. Ve své práci se necítí úplně na svém místě, cítí i nespokojenost svého nadřízeného s její prací.

Rozklíčování příčin

Příčina vnímání současné situace byla v dětství, plynula ze vztahu k otci. Od něj nezískávala ocenění za to, co dělala, přestože převyšovala a porážela v různých soutěžích své kamarády a vrstevníky. Otec si vždy našel důvod, jak ocenit ostatní, na klientku už bohužel nezbyl ani náznak ocenění toho, co dokáže.

Klientka po tomto ocenění velice toužila, a proto když otec naznačoval, kterému povolání by se měla věnovat, aby od něj získala uznání, vrhla se vstříc této možnosti. Výsledkem je, že vystudovala obor, který jí až tolik nesedí, protože klientka potřebuje být mezi lidmi a komunikovat s nimi, kdežto její současné zaměstnání je spíše o studiu materiálů a psaní odborných dokumentů.

Během konzultace zaměřené na odhalení talentových vloh jsme odhalili tyto Emoční rovnice, které způsobují nespokojenost v kvadrantu práce:

• když jsem vyhrála, nedostala jsem odměnu
• táta chválil ostatní, a mě ne
• když jsem dělala to, co táta chtěl, přišla pochvala
• šéf se mnou není úplně spokojený
• měla bych být hned dokonalá
• táta očekává všechno hned
• táta očekává všechno napoprvé perfektně
• kritikou se motivuji k lepším výkonům

Závěr

Do rozhodnutí čemu se věnovat bychom si neměli nechat mluvit od druhých. Oni za nás 40 hodin týdně v práci nestráví. Nejsme tu od toho, abychom naplňovali něčí představu o našem životě, ale abychom skrze práci projevili, kdo skutečně jsme, a tím přispěli lidské společnosti.

Odhalení talentových vloh a jejich uplatnění v naší práci vede k radosti z této činnosti, tím přinášíme prospěch i ostatním a sami jsme vnitřně odměněni za svou práci. Každý z nás má pro něco naprosto jedinečné schopnosti. Je jen potřeba je odhalit a uplatňovat.

Důležitým krokem je akceptace sebe samých, odstranění všech těch negativních přesvědčení, která o sobě a o tom, co umíme a dokážeme, máme. Také si uvědomíme, že změnit naše staré zvyky a zaběhnuté vzorce chování nelze ze dne na den, musíme mít se sebou trpělivost.