Před týdnem jsem se bavil s kamarádkou o chlapech. Dozvěděl jsem se, že muži jsou neschopní vydělávat peníze, neumí milovat, hledí jenom na sex, a dokonce že je lepší mít jednoho muže pro rodinu a jiného na flirt. Velká láska přece pro sex není potřeba.
Mám z toho pocit, že se zbytečně okrádá o prožitek lásky s jednou spřízněnou duší. Zkoumal jsem toto téma více do hloubky a dozvěděl jsem se zajímavé souvislosti mezi minulými prožitky a současnou kvalitou vztahu.
Necháváme se okrádat o prožitky lásky, přízně, souznění, naplňujících rozhovorů jenom proto, že jsme kdysi v minulosti prožili vztahový teror, odmítání, výsměch, bezpráví a samotu, ať už s někým z rodičů, sourozenci, či partnerem.
Podle mých poznatků žijeme ve světě zrcadel. Pracuje velmi přesně. Zrcadlí se nám v něm přesně ty situace, kde opět prožíváme podobné emoční prožitky, jako kdysi s někým jinde. Je jedno, kdy se prožitek stal. Zrcadla se natáčejí tak, že si každý den prožijeme svoji dávku minulosti. Život bez emocí by neměl smysl. Emoce jsou ale počítány každou vteřinu podle v minulosti osvojených programů.
Náš mozek v zrcadlech nevidí skutečnou událost (například někdo řekne vtip), ale překládá si ji podle naučených programů, autopilotů, jež získal kdysi v minulosti (cítím se ponížený a vysmívaný). Čím více podobných zkušeností v minulosti získáme, tím utvrzenější autopilotní program v hlavě máme.
Pokud se nám kdysi hodně vysmívali, uvidíme výsměch své osobnosti všude kolem sebe. Stačí byť jen malá bezvýznamná poznámka myšlená všeobecně a mozek ji překládá jako výsměch nám. Zastaví nás a nutí nás přemýšlet: „Jak to ten člověk asi myslel?“
Pokud jsme doma zažívali hodně bezpráví, máme později v dospělosti pocit, že všude kolem nás je bezpráví, i když ho ostatní kolem nás nevidí. Mozek nám vypíchne situace, kde by se bezpráví mohlo dít, i když se tam žádné neděje. Jsme mnohem citlivější, jak s námi druzí jednají. Až úzkostlivě si můžeme překládat nijak necílené poznámky.
Pokud jsme doma zažívali odstrkování, budeme se i později byť v prostředí plném lásky cítit odstrčení. Jako bychom si sami prorokovali, co se nám bude dít. Nevěříme lidem kolem sebe a jejich lásky si pro jistotu ani nevšimneme.
Svět zrcadel má jednu skvělou schopnost: vytvářet zlo i dobro takových dílem, jak si sami přejeme podle našich programů v hlavě. Ve stejném světě můžeme prožívat velmi příjemnou lásku a souznění, ale i nelásku, odvržení a samotu. Co prožívám já, je určeno pouze mou hlavou, jaké situace si sama vyvolí.
Chceme-li si najít někoho příjemného k sobě, mozek se o naše přaní velmi rád postará. Spustí vyhledávání a natočí nám zrcadla tak, abychom v nich zahlédli takového partnera, se kterým akorát prožijeme, co jsme již jednu v minulosti prožili.
Můžeme si hluboce přát skvělé souznění, výlety, milou rodinu, krásný dům. Přání se velmi rychle stane pro mozek nepodstatným. On má totiž své vlastní programy na to, co je pro vás tím nejlepším. Žel ale nejlepším pro hlavu není nejlepším pro mě.
Tak se velmi rychle ocitnu ve spárech partnera, který má přání nejenže nezná, ale ještě proti nim bojuje a vidí je jako nepodstatná. Jak je to možné? Jednoduše. Láska a přitažlivost je totiž kalkulem mozku. Vykalkuluje nám lásku, přitažlivost, a dokonce i zamilovanost k někomu, s kým akorát prožijeme svoji minulost.
Je pouze jediný způsob, s jehož pomocí výsledky přetrvají déle než jeden den. Není závislý na aktuální náladě či probuzení a přináší dlouhodobý pocit klidu a radosti.
Změnit si nastavení svého emočního kódu. Vyplenit bolestivou minulost z hlavy. Jedině tak bude mozek překládat vznikající situace pro naše dobro. Zahlédneme lidi, se kterými prožijeme klid a pohodu. A o tom to tady přece je.
ZÍSKEJTE KONTROLU NAD SVOJÍ ZLOBIVOU HLAVOU
a objevte lepší verzi sebe sama odhalením špatných programů z dětství