Ve svém článku dnes neobhajuji mužský svět, spíš chci umožnit mužům i ženám, aby si přiznali svou potřebu blízkosti i potřebu ponechat si ve vztahu svoji volnost.
„Už není tak pozorný, jako býval,“ slýchávám od svých klientek.
„Hlídá mě a stále jen určuje,“ slýchávám od svých klientů.
Všimla jsem si, že my ženy jdeme do vztahu často s představou, která je srovnatelná s péčí o malé dítě víc než s partnerským vztahem.
Do vztahu projektujeme svou potřebu mateřské lásky, pečování, potřebu starat se o druhého.
Chceme s partnery stále být, sdílet s nimi všechny své pocity a myšlenky. Je možné, že náš mozek vnímá muže jako první z našich dětí.
Možná jsou muži na začátku vztahu ochotni být pro nás těmi, kteří stále stojí při nás, drží nás za ruku, posílají nám 40 zpráv denně.
Přiznejme si, že počáteční intenzita může být dílem prosté chemie, jež nás k sobě tak neodolatelně přitahuje.
Buďme tedy spojeny samy se sebou, nechejme mužům jejich prostor. Jejich potřebu objevovat a dobývat svět si nebudeme brát osobně jako odmítnutí.
Zdrojem naší radosti může být právě to, s jakou odvahou a urputností muži zkoumají hranice možností. Budeme samy sebou i ve chvíli, kdy muž našeho života bude ve svém světě. Ve světě podle jeho představ.
Můžeme pečovat samy o sebe, o své vnitřní, kouzelné dítě.
Nechejme mužům realizaci jejich vnitřního chlapce, který je divoký, svobodný – a právě proto tak krásný.
Podzimního draka pouštíme na tenkém provázku vysoko, abychom se mohly těšit z jeho krásy. Stejně tak muži, aby mohli být ve své síle, potřebují prostor. Jen potom je budeme rády obdivovat a těšit se spolu s nimi.
Proto mají ženy děti. Aby naplnily svoji potřebu mateřské lásky. Proto mají ženy vedle sebe muže. Aby nezapomněly na svobodu, kterou si občas s mateřskou láskou pletou.
Možná stačí, když muže požádáme, aby nás pevně objali ve chvíli, kdy se cítíme samy. A možná, že v tu chvíli nás budou rádi pevně a dlouho držet.
ZÍSKEJTE KONTROLU NAD SVOJÍ ZLOBIVOU HLAVOU
a objevte lepší verzi sebe sama odhalením špatných programů z dětství