Jak se odhodlat k rozvodu: Sebrat odvahu odejít ze vztahu

Ze statistik víme, že rozvod je součástí života, a může se stát, že nás také někdy potká. Spousta lidí sbírá odvahu k ukončení partnerství, i když jsou důvody „evidentní“ a jasně rozpoznatelné – a to nevěra, domácí násilí, alkoholismus. Takový rozchod bývá náročný a emočně vypjatý, nicméně v těchto případech se většinou můžeme spolehnout na podporu, nebo alespoň pochopení ze strany blízkých i široké veřejnosti. Jenže o těchto rozchodech teď psát nechci…

Co když jde JENOM o pocitovou záležitost? Co když je to o tom, že už toho druhého prostě nemilujeme? Co když nejsou objektivní a konkrétní důvody, jako je třeba domácí násilí? Co když ty důvody jsou JENOM v méně „závažných“ oblastech, jako jsou například rozdílné koníčky? Pro mnohé by taková situace byla znamením, že mají ve vztahu raději zůstat!

Co nás drží v nevhodném vztahu

Kde se v nás ta přesvědčení raději zůstat v neuspokojivém vztahu berou, pokud se dostaneme do těžkých životních situací? Je to jednoduché. Už jsme něco podobného jednou zažili a přesvědčili se o tom, že je to normální a tak to má být – viděli jsme to jako děti, slyšeli jsme to někdy dřív, zakusili jsme to. Zde jsou častá přesvědčení vrytá do hlavy:

• Maminka tatínka taky nemilovala, ale nikdo ho neopustila.

• Láska stejně časem vyprchá.

• Manželství je napořád! + varianty (závazné, nerozlučitelné…)

• Máma s tátou se nerozvedli kvůli nám (dětem).

• Táta měl svoje koníčky, s mámou čas společně netrávili.

• Lepší něco než nic. Anebo varianta: Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše.

• Jinde může být hůř.

• Spokoj se raději s málem.

• Kdo chce víc, nemá nic!

• Všude (= v každém vztahu) je něco.

Vrytá přesvědčení o rozvodu nás dusí na místě

Rozvod je prý útěk. Tím že se někdo rozhodne pro rozvod, může to být z různých důvodů, které přispívají k úvahám o ukončení manželství. Rozvod je znakem pokleslé morálky. Rozvádí se jen ten, komu se nechce na vztahu pracovat. Děti z rozvedených rodin jsou chudáci a špatně skončí. atd.

Zlehčujeme situace v nevhodném vztahu

Namlouváme si. Mnoho lidí se v době rozvodu nebo rozchodu s partnerem uchýlí k popírání vlastních pocitů nebo negativ vztahu, pokud je situace nezvladatelná. V různých fázích na vás mohou doléhat tíživé myšlenky. Ty mohou všechno zlehčovat, přestože jste se už dříve ujistili, že je váš vztah pro vás nevhodný, a také mohou devalvovat veškeré vaše pocity. Spoustě lidí se stává, že je po rozhodnutí vztah ukončit ochromí strachy nebo že se jejich pocity najednou úplně obrátí.

Co když jen „vyšiluju“? Určitě to přeháním! Co bych ještě chtěl/a? Vždyť to není tak hrozné! Hlavně že se (partnerka) stará o děti. Hlavně že má (partner) dobrou práci a chová se k nám slušně. Spousta lidí je na tom mnohem hůř. atd.

Zmiňuji to zejména proto, že je to obvyklý vývoj situace. Znám případy, kdy lidé – ač v nevhodném vztahu – toto „hlodání červíčka (nebo pořádného červa)“ poslechli a ve vztahu zůstali.

Proto jste-li v nekompatibilním vztahu, nenechte se zastrašit a jděte si za svým.

Další strachy, které se vám mohou honit hlavou

Co tomu řeknou ostatní?

Spousta lidí má obavy, že jejich důvody rozchodu nebudou okolím akceptovány a že s tím budou muset bojovat při rozhodování o společné péči o nezletilé dítě.

„Měla jsem při rozvodu s manželem pocit, že musím všem ostatním celou situaci vysvětlovat. Co tomu řeknou rodiče ve škole, učitelé? Co lidi v práci? Co vzdálená rodina? A víte co, nevysvětlovala jsem nic a drtivá většina lidí se nikdy nezeptala. A když už, slušně jsem je odkázala do patřičných mezí a sdělila, že se o tom nechci bavit. To víte, že to řešili za mými zády, ale tím nemá smysl se znepokojovat.“

Nemáte povinnost komukoliv cokoliv vysvětlovat ani se ospravedlňovat. Je to jenom váš život! Hraní rolí před ostatními jenom upevní vaši vnitřní nespokojenost. Vy sami jste zodpovědní za svůj život a za svá vlastní rozhodnutí. Je potřeba se oproti případným nepříjemným poznámkách ozbrojit a myslet na to, že vy sami víte, proč to děláte, a jdete za svým cílem.

Co děti?

Znám spoustu lidí, kteří se rozhodli zůstat v partnerství kvůli dětem, i když by bylo lepší přistoupit k rozvodu. Osobně velice pochybuji o tom, že je to dobré řešení. Děti se na vztahu rodičů učí tomu, jak mají obecně vztahy vypadat. Jak jim prospěje to, když uvidí, že se tatínek a maminka už nemají rádi, a přesto spolu zůstávají?

Pokud máte pocit, že takovou věc můžete před svými dětmi skrývat, nevěřte tomu. Děti mají velice dobrý smysl pro vnímání i nevyřčeného nebo rádoby zatajovaného.

Z vyprávění také znám příběhy těch, kteří ani v dospělosti svým rodičům neprominuli to, že zůstali ve vztahu bez lásky právě kvůli nim, dětem.

„Nikdy mamce neodpustím, že od táty neodešla. Bylo to hrozné dívat se na to, jak trpí. Doma jsme cítili dusno a bylo nám to strašně nepříjemné. Chtěla zůstat jen kvůli mně a bráchovi, ale my jsme tím taky akorát trpěli.“

To, že dětem ukážete, že jste schopní sebrat sílu a jít za láskou, za lepším pocitem, za lepším vztahem, je životní lekce k nezaplacení. Přece také chcete, aby vaše děti jednou žili v láskyplném vztahu. Na to ale sami musíte mít hezký vztah plný lásky, vášně a porozumění, aby měly děti co v dospělosti kopírovat.

Stigma, že jsem rozvedený

I přes velkou rozvodovost je v naší společnosti a ve většině z nás silně zakořeněno, že rozvod je prostě něco špatného. Děti z rozvedených rodin jsou chudáci, dospěláci jsou odsouzeni k osamělému životu nebo je na ně pohlíženo jako na slabochy a lemply.

„Bál jsem se jen uvažovat o rozvodu, protože mi připadalo, že bych pak byl za úplného ztracence. Naši jsou spolu víc než třicet let a vždycky mi říkali, že je to o toleranci. Že je potřeba různé věci skousnout. Trvalo mi strašně dlouho, než jsem si vůbec připustil, že existuje i taková možnost – prostě se rozvést.“

Spousta lidí se bojí, že se na ně budou ostatní dívat s despektem a že budou patřit do nějaké pomyslné skupiny „loserů“. Samozřejmě se najdou lidé, kteří budou argumentovat tím, že rozvod je jen útěk. Nikdo vás nemá právo soudit, protože není na vašem místě a neví, jak se cítíte. Rozvod neznamená, že něco vzdáváme, i když se to tak může někdy zvnějšku zdát.

Jeden z důvodů, proč je rozvod vnímán negativně, je právě stigma spojené s tímto procesem.

Průběh rozvodu

Rozvod je proces, který může být náročný a emocionálně vypjatý. Je důležité vědět, jak se rozvodový proces odvíjí, aby se mohli manželé připravit na to, co je čeká. Když se rozhodnete pro rozvod, první krok je obvykle podání žádosti o rozvod u soudu. Tento krok může být pro mnoho lidí velmi stresující, protože je to oficiální začátek konce manželství.

Po podání žádosti následuje období, kdy soud zkoumá situaci a může požadovat různé dokumenty a důkazy. V tomto období je důležité být připraven na to, že budete muset sdílet osobní a finanční informace. Soud se také může pokusit o mediaci, aby se pokusil najít řešení, které by bylo přijatelné pro obě strany.

Pokud mediace nevede k dohodě, soud rozhodne o rozvodu a o rozdělení majetku, péči o děti a případně i o výživném. Tento proces může trvat několik měsíců až let, v závislosti na složitosti případu a spolupráci obou stran.

Vezměte v potaz, že i když je rozvod náročný, je to také příležitost k novému začátku. Připravte se na to, že budete muset čelit různým emocím a možná i obtížným rozhodnutím, ale věřte, že je to krok k lepšímu životu.

Naopak, tímto činem většinou ukazujeme:

• Odvahu vzít svůj život do svých rukou.

• Odhodlání vědomě si svůj život tvořit.

• Schopnost vážit si sebe sama.

Uznávám, že kvůli drobnostem by člověk ze vztahu v takovém případě odcházet neměl a že je nezbytné na vztahu pracovat. Na našem webu a v knize najdete několik tipů na práci ve vztahu. Pokud ještě přemýšlíte a nejste si kompatibilitou a vhodností vztahu jisti, určitě vyzkoušejte Chobotnicovu metodu nebo Křivku vztahu, které vám ukážou víc a dají vaší hlavě potřebné „argumenty“.

Nezapomeňte na to, že není možné dávat další a další šance a snažit se o zlepšení donekonečna. Také nemůže veškerá „práce“ v partnerství být jen na jednom z partnerů. Je potřeba, aby vyvíjeli aktivitu oba. Žádná věc, která nás donutí přemýšlet nad tím, jestli ve vztahu zůstat, nebo ne, není zbytečná ani banální. Absence lásky či porozumění už vůbec ne.

Přeji vám do vašeho vztahu hodně lásky, vášně a porozumění.