Premiéra Tvé nové životní role

Předehra

Zřejmě si myslíš, že musíš dožít s tím, co Ti bylo dáno. Do této chvíle jsi byl docela spokojen. Pravda, ne vždy to bylo ideální… Zase cítíš ten hořkosladký podtext, který Tě provází životem. Asi osud. Blbá karma. Nedá se nic dělat.

Musím si zvyknout. Když budu upřímný, mnoho lidí je na tom hůř než já, tak na co si pořád stěžuju? A přesto by mě zajímalo, jak to dělají ti šťastní? Co mají v životě jinak než já?

První dějství

Právě ses narodil. Anděl v lidské podobě. Tvé srdce chce puknout štěstím a rozdalo by se. Jsi milován. Jsi opečováván. Prožíváš ráj na zemi.

Druhé dějství

Ale co to? Co znamenal ten škaredý pohled? Pochybují snad o mně? Něco jsem udělal špatně?

První známky zla zamávaly Tvým křehkým světem. Jsi v šoku. Rozkoukáváš se s novým poznáním a čekáš, co bude dál. Pomalu se učíš opatrnosti.

Třetí dějství

Jak roky plynou, začínáš se do děje zamotávat. Hra se stává poněkud komplikovanou. Vše se odehrává úplně jinak, než jak sis původně představoval. Možná jsi malý muž, který je smutný, když ho matka od sebe odhání. Prý je unavená. Taky ji obtěžuješ.

Já obtěžuji svoji maminku? Tu nejmilejší bytost na světě? Nemožné. Co se to děje?

Čtvrté dějství

Bolest z představení je už tak veliká, že s tím musíš něco udělat. Musíš za každou cenu zachovat svou roli. Jinou možnost nemáš. Co uděláš? Začneš používat rozum. Začneš racionalizovat. Matku omlouváš.

Přece mě miluje. Jsem její milovaný syn. To chování musí být nějaký omyl. Taková ona vůbec není.

Páté dějství

Se svým bravurním přesvědčením funguješ dál. Vysvětlil sis to dokonale. Všechno do sebe přesně zapadá. Někde je ale háček. Ty o něm zatím nevíš.

Tvé podvědomí Ti nevěří ani slovo. A předvádí Ti to na každém kroku. Tvůj pocit z dětství Ti to bude tak dlouho připomínat, než Ti to konečně docvakne.

Proč pořád dokola zažívám to samé? Proč mě partnerka odstrkuje? Proč na mě nemá čas? Proč se pak cítím tak blbě? Odkud ten pocit znám?
Začneš pátrat.

Intermezzo

Možná si tuto mezihru nastuduješ sám. Možná se naše cesty zkříží. Co s Tebou udělám já? Ukážu Ti, jak Ti matka ve skutečnosti ublížila. Poznáš, co se opravdu dělo. Připustíš si to. K čemu je připomenutí starých ran dobré? Aby se pořádně zaléčily a už nikdy jsi podobné neutržil. Nechci, abys jen slepě odříkával text. Chci, aby ses naučil improvizovat. Aby ses konečně dozvěděl, že můžeš mistrně využít nastalou situaci ve svůj prospěch.

Šesté dějství

Děj má nečekaný zvrat. Tím, že sis všechno pravdivě přiznal, se stalo něco nečekaného. Bylo to nutné k uzdravení. Poznal jsi, jak ses tehdy cítil. Bez příkras. Čistě a jasně. A pak jsi pochopil, jak se věci mají. Teď jsi schopen připustit, že Tě matka skutečně milovala. Že byla obětí své vlastní role. Zahrála svůj part tak, jak nejlépe uměla. Nyní jsi natolik silný, že můžeš v životě přijmout cokoli.

Poznal jsi, jak Tvé pocity ovlivňovaly Tvůj život. Poznal jsi, že jsi je dokázal přijmout. A poznal jsi, že je dokážeš měnit. Dokážeš je vyrábět sám. Nastavuješ je předem Ty – píšeš scénář. Jsi autorem. 🙂

Děkovačka

Máš za sebou první úspěšné představení. Opona se opět roztahuje a diváci řvou nadšením. Chtějí Tě vidět znovu. Dokud jsi naživu, můžeš si hrát, jak chceš. Show must go on. Tak hrej!