Žijte a mluvte svou pravdu, teď hned!

Nedávno jsem se zamýšlel nad tím, proč se člověk vlastními dobrovolně učiněnými rozhodnutími dostane ve svém životě naprosto jinam, než kdy chtěl být, a přesto si za to může jen on sám. Příčin je více. Dnes se podíváme na situaci, kdy pravdu, kterou v  sobě máme ukrytou, známe či ji alespoň tušíme, ale bojíme se si ji přiznat, vyslovit a jednat podle ní.

A tak činíme rozhodnutí, která absolutně nejsou v souladu s naším vnitřním já, naopak jdou proti nám. Ocitáme se ve vztazích, které nechceme, zůstáváme v práci, ze které máme noční můry a žádné peníze, posloucháme pochybné finanční poradce, jejichž rady nás posléze přivedou k bankrotu.

Proč si neumím stát za svým

Zdá se to být tak jednoduché, tak proč mnohým z nás činí takový problém říct si: „A jak to chci vlastně já?“ Důvod můžeme hledat v osobnostní výbavě, respektive v nevybavenosti člověka. Prameny problémů jsou ve výchově a v prostředí, v němž jsme vyrůstali. Dítě je jako houba, stejně jako bez problémů nasává mateřský jazyk, nasává i všechno ostatní, co vidí a slyší okolo sebe. Z toho všeho si bez jakéhokoliv dalšího ověřování utváří zápisy v mozku, Emoční rovnice, a to všechny s hodnotou „pravda.“

Záleží pak na vyzrálosti našich vychovatelů, zda jsou tyto zápisy pro náš budoucí život užitečné, či naopak. Pokud se maminka vždycky přizpůsobovala tatínkovi, buď ze strachu z možného konfliktu, či snad z trestu, nebo z pocitu, že žena se má přizpůsobit, nebo že názor druhého je důležitější než ten můj, těžko budeme sami ve svém dospělém životě dělat něco jiného.

Pamatuji si, jak jsem se své mámy ptával, jestli má chuť na banán. Nikdy nebyla schopna odpovědět podle pravdy a své chuti, ano nebo ne. Vždy se nejdříve zeptala, kolik jich tam je. Pokud jich bylo dost, dala si. Pokud málo, raději by si snad nechala uříznout ruku, než aby si pochutnala na banánu na „úkor“ druhých, kteří ale třeba vůbec na banán chuť neměli. A tak jsem si do svého mozečku zapsal, že : „Na prvním místě jsou druzí.“

Měl bych upřednostnit zájem okolí před svým. Druhé bych mohl o něco připravit.“ Je to jen příklad, ale i tyto zdánlivě banální situace, zvlášť při jejich hojném opakování, vedou k zápisu špatných Emočních rovnic. A jejich další naplnění na plátně našich životů již bohužel nemusí být jen na úrovni banánů.

Možné zápisy v mozku tedy mohou být

• Pravdou bych mohla ublížit.
• Druhý je důležitější než já.
• Mohl bych žít na úkor druhých. Mohla bych se mýlit.
• Mé rozhodnutí by mohlo mít neblahé následky.
• Názor druhého je důležitější.
• Mohl bych vyvolat konflikt.
• Odmítnout druhého se nedělá.

Co na to říci? Prostě pryč s tím, otočit a vymazat. Tyto nesmysly nemají v našem mozku co dělat, protože dříve či později mohou mít neblahé následky.

Jaké důsledky může mít neodhalení pravých karet?

1. Plýtvám energií tam, kde nemám ve skutečnosti žádný zájem. Ve výsledku mi elán již nezbývá na to, abych ho investoval do toho, co skutečně chci.
2. Musím řešit následky svých špatných rozhodnutí. To mě stojí další úsilí, čas, finance a často i zdraví.
3. Budu považován za nedůvěryhodného, protože časem budu muset stejně vyjít s pravdou na světlo světa. To bude mít dříve či později za následek ztrátu blízkých, ať už rodiny, či přátel.
4. Nevážím si sám sebe, protože se rozhoduji tak, jak nechci, lžu sama sobě i druhým.
5. Ocitám se dlouhodobě od svých desítek, což má za následek ztrátu elánu, deprese, tělesné nemoci.

Co mohu získat, když si budu umět svou pravdu přiznat a budu podle ní dělat veškerá svá rozhodnutí?

1. Neztrácím zbytečně energii tam, kde mi „pšenka stejně nikdy nepokvete.“
2. Mohu ji investovat raději do toho, kam mě skutečně vede můj vnitřní kompas.
3. Druzí si mě budou vážit pro mou poctivost, protože je nebudu vodit za nos. Budou vědět, že mým slovům a činům mohou věřit. Budu pro ně spolehlivým stabilním kamarádem a partnerem.
4. Cením si sám sebe.
5. Nejenže dlouhodobě vím, kam se chci dostat, ale správnými rozhodnutími k tomu také směřuji. To mi přináší pocit naplnění a spokojenosti.

Rady na závěr

1. Postavte své blaho před uspokojování potřeb druhých. Je to slepá cesta, na kterou stejně jednou dojedete.
2. Ujasněte si jednoznačně, kam v dané oblasti směřujete. Při jakémkoli rozhodnutí se ptejte sami sebe: „Jak to chci já sám?“
3. Pokud si sami nevíte rady, nechte si poradit odborníkem.
4. Svou pravdu nejprve přiznejte sami sobě.
5. Stanovte si pro sebe zásadu, že pokud svou pravdu znám, za každých okolností se jí držím, a to hned.
6. Miluji druhé natolik, že si nedovolím urazit je nepravdou, kterou by se stejně jednou dozvěděli za mnohem horších okolností.
7. Nebojte se zdravě riskovat!

SLIBUJI SÁM/SAMA SOBĚ, ŽE BUDU MLUVIT A ŽÍT SVOU PRAVDU, PRAVDU A NIC NEŽ PRAVDU, I KDYŽ TO KRÁTKODOBĚ MŮŽE BÝT NEPŘÍJEMNÉ!