Bojíte se, že vejdete do místnosti a lidé se na vás budou dívat? Žijete neustále s obavou z toho, že se vám stane nějaký trapas? Je vám nepříjemné poobědvat či povečeřet v restauraci, kde je mnoho lidí?
Děsí vás představa, že byste někoho měli oslovit na veřejnosti? Máte strach z lidí? Pokud jste na tyto otázky odpověděli ano, tak je docela možné, že patříte k 13 % obyvatel, kteří trpí sociální fobií.
Sociální fobie je strach ze situací, v nichž člověk může být pozorován a posuzován druhými, a následné vyhýbání se těmto situacím. Člověk trpící sociální fobií (častěji se jedná o ženy) je přesvědčen, že si druzí všímají jeho potíží a podle toho jej hodnotí. Nedokáže se tedy např. na veřejnosti v klidu najíst, protože má dojem, že všichni okolo neustále sledují, kdy mu zaskočí nebo kdy mu zůstane nudle z polévky na bradě.
Situace, se kterými má člověk problémy, mohou být velmi specifické (omezují se např. na jezení před druhými, mluvení na veřejnosti, telefonování) nebo difuzní (zahrnují téměř všechny sociální situace mimo okruh rodiny). Lidé trpící sociální fobií si také často stěžují na červenání, na obtíže při pohledu z očí do očí, na třes rukou, na nevolnost apod.
Není tedy divu, že pobyt ve společnosti je pro takovéto lidi doslova utrpením, kterému se chtějí za každou cenu vyhnout. Mnohdy vlastně takovým lidem ani nevadí, že jejich život se kvůli jejich strachu stává chudším a prázdnějším, že z něj pomalu mizí přátelé i jakékoliv nevšední zážitky. Se sociální fobií však lze bojovat a lze ji porazit!
V první řadě je třeba, aby si člověk, který trpí sociální fobií, uvědomil, že má problém, případně tento problém přestal bagatelizovat. Ačkoliv sociální fobie obvykle člověka přímo neohrožuje na životě, není vhodné ji podceňovat a je potřeba ji začít léčit. Sociální fobie totiž může postiženého uvrhnout do izolace, může mu naprosto znemožnit vycházet ven, stýkat se s přáteli atd. V důsledku toho se u takového člověka mohou rozvinout deprese, které v krajním případě mohou vést až k sebevraždě.
Jedna z teorií tvrdí, že sociální fobie často začínají v adolescenci a soustřeďují se kolem strachu ze zvědavých pohledů jiných lidí. Obvykle jsou spojeny s nízkým sebehodnocením a strachem z kritiky. Pokud tedy teenager má problémy v interakci s druhými, neměli bychom jeho problémy zlehčovat, ale spíše je začít řešit.
Druhá teorie má za to, že sociální fobie vznikají již v dětství, když se dítě v průběhu vyrůstání setkává se špatným přístupem rodičů – je příliš často a zbytečně kritizováno, přijde si nemilované či nechtěné. Podle této teorie tedy není vhodné dítě příliš kritizovat a neustále ho upozorňovat pouze na jeho negativní vlastnosti a charakteristiky.
Sociální fobie je v dnešních dnech klasifikována jako psychiatrická porucha. Nemyslím si to. Doporučuji si najít své Emoční rovnice, které vznikly právě v době dětství a dospívání. Během hledání se dotyčný učí mazat automatické negativní programy a z nich vyvěrající myšlenky, které je v obávaných situacích napadají, nacvičují sociální dovednosti a nakonec se vytavují situacím, kterým se vyhýbají.
Čím více se úzkosti a situacím s ní spojených vyhýbáme, tím více a intenzivněji se vrací. Proto doporučuji si úzkostí projít a nikoliv se jí vyhýbat, a když přijde, psát si myšlenky, které se pak stávají základem pro hledání programů v hlavě.
ZÍSKEJTE KONTROLU NAD SVOJÍ ZLOBIVOU HLAVOU
a objevte lepší verzi sebe sama odhalením špatných programů z dětství